” Indie je téma pro výstavu vždy velmi vděčné a také nekonečné. Jde o
kulturu s velmi specifickými výtvarnými projevy, se kterými se návštěvník
této země setkává i dnes doslova na každém kroku. Materiálem může být
textil, kov, kámen, dřevo nabo hlína. Jde o kategorii jakou neznáme. Nejde o
profesionání vysoké umění, a přesto indičtí autoři jsou dokonalými
profesionály. Nejde ani o lidové umění, jak ho chápeme my, a přitom se s ním setkáváme doslova v každé vesnici. Snad nejblíže má tato tvorba k uměleckému řemeslu.Faktorů podmiňujících tento fenomén je jistě několik: Sociální struktura
společnosti tradičně rozdělená do systému kast, kde se řemeslo po desítky
generací dědilo z otců na syny, stejně jako se dědily i vzory a výtvarná
řešení v nespočetném množství lokálních variant. Hinduismus jako styl
života, jehož dominantním rysem je každodenní potřeba oběti s trvalou
poptávkou po ikonách a obětinách. A konečně je to potřeba zdobnosti jako
další významný rys indické kultury. Oblečení žen, jejich šperky /často jako
základ osobního vlastnictví nošené v mnoha vrstvách na snad každé části
těla/, barevná výzdoba chrámů nebo nejlacinější barvotisky, stejně jako
barevnost terakotových plastik jižního Rádžasthánu, jako jen některé z mnoha
příkladů.

Výstava se jmenuje Lidové umění Gudžarátu, což je převážně zemědělský stát západní Indie, místy velmi fádní a chudé pouštní krajiny, ve které ale
přesto – nebo právě proto – vznikla výtvarně nesmírně bohatá a diferencovaná kultura. Částečně to jistě souvisí i s tím, že toto území ještě dnes obyvá řada etnicky odlišných kmenových komunit, z nichž některé donedávna patřily a některé dosud patří mezi nomády.

S paní doktorkou Hanou Knížkovou jsme pro tuto výstavu vybrali předměty z
řady oblastí Gudžarátu, různého určení a z různých materiálu. Převažuje
ovšem vyšívaný textil, protože právě ten nejvíce proslavil tuto část Indie.
Větší soubor rituálních čtverců, vaků a pokrývek hlavy je věnován etnické
skupině Bandžárů, kteří svým dřívějším stylem života dopravců, a tedy
migrujích obyvatel nejvíce připomínají původ Rómů, ale představeny budou i
rituální závěsy, lemy pokrývek nebo oblečení řady dalších etnik. Vedle
textilní tvorby uvidí návštěvníci muzea i šperky gudžarátských žen, plastiky
ze dřeva a kovu, a dále řadu ukázek votivní keramiky: postavy zvířat –
především koně, který je obětinou nejvýznamnější – ale i lidí či pouhých
lidských údů.Všechny tyto ukázky výtvarné kultury obyvatel Gadžarátu byly
získány sběrem a nákupy na místě.”

Jan Petránek
Regionální muzeum v Jilove