Anketa – Jaroslav Malina

Odpovídá profesor Jaroslav Malina, malíř a scénograf, bývalý rektor Akademie múzických umění v Praze, prezident Mezinárodního quadrienále divadelní scénografie Praha.Jaký význam mají v současnosti muzea umění v českých regionech? Může být dnes pro jejich zřizovatele důležitější funkce vzdělávání veřejnosti nebo reprezentace města podněcující turistický průmysl?

J. MALINA: Muzea umění v regionech mají dnes nepochybně velký význam, pokud v jejich vedení jsou „osvícené“ hlavy. Osobně bych dal přednost funkci vzdělávání veřejnosti – takto vzdělaná veřejnost prospěje i reprezentaci města atd.

Mají muzea umění v regionech vzdělávat veřejnost prostřednictvím špičkové kvality včetně zahraničního umění, nebo to není zapotřebí?

J. MALINA: Nevím, zda mají finanční prostředky na transport a pojištění umění špičkové úrovně, zejména v případě zahraničního umění, ale rozhodně by se o to měla snažit – prezentace kvality je velmi důležitá a dnes při rozsáhlosti reprodukčních a mediálních technologií i dosažitelná. Doplňkově by však měla dbát na vystavování kvalitních (zdůrazňuji ale jen kvalitních) regionálních počinů.

Jakou důležitost přikládáte programové nezávislosti muzeí umění na zřizovateli?

J. MALINA: Nezávislost musí být nepochybně naprostá – zřizovatel nechť dává prostředky a aktivně se podílí na provozu, program však musí ponechat odborníkům.

Jakou roli může sehrát prezentace užitého umění v muzeích umění? Jaký má tvořit podíl?

J. MALINA: Užité umění je přirozenou součástí tvorby, proto nesmí chybět. Na venkově, kde není předpoklad existence samostatných uměleckoprůmyslových muzeí, spadá do zodpovědnosti obecně zaměřených muzeí umění. Podíl ve výstavním a sbírkotvorném programu by měl být ovlivněn mimo jiné tím, že užitá tvorba harmonizuje lidské prostředí a laické veřejnosti je přístupnější.

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Jedna výstava pokleslého umění zhatí mnohaletou vzdelávací činnost

Je nezbytné podtrhnout jeden závažný problém v práci s veřejností, který vyplývá ze vztahu výstavní činnosti všeobecně zaměřených (vlastivědných) muzeí a muzeí umění. Prvá z muzeí mohou pracovat s celým spektrem hmotné kultury i přírody. Proto z různých důvodů vystavují nejen špičkové výtvarné umění, ale i regionální, lidové nebo kýč. Muzea umění se snaží o výchovný proces směřující k nejvyšší náročnosti na výtvarné umění.

Kultúru nelze řídiť, lze pro ní jen vytvářet podmínky

Kvalita práce muzeí je jednoznačně závislá
na demokratické konstrukci vazby ústavu a zřizovatele.


O vlivu volné tvorby na společnost se v posledních desetiletích hovoří velmi skepticky. Proto je realistické požadovat od muzeí umění spíše činnosti spojené s tradičním zahleděním tvorby do sebe samé, k nimž patří zejména dokumentace jejích jednotlivých oblastí, podpora uměleckohistorického vzdělávání veřejnosti a reprezentace regionu.

Dva symboly demokracie – radnice a múzeum umění

Francie je již tradičně vnímána jako země s příkladným vztahem státu ke kultuře. Vidíme to také u muzeí, kterým se daří nejen ve francouzské metropoli, ale i v regionech. Jedním z důkazů byla výstava „Nová muzea ve Francii 1990 – 1999“, kterou v roce 2000 uspořádala před Veletržním palácem Národní galerie v Praze a Francouzský institut. Byla na ní představena úctyhodná řádka muzeí postavených nebo rekonstruovaných za poslední desetiletí. Na výstavu navázalo počátkem října odborné kolokvium zabývající se vztahem muzeí k dnešní společnosti.