Anketa – Jaroslav Malina

Odpovídá profesor Jaroslav Malina, malíř a scénograf, bývalý rektor Akademie múzických umění v Praze, prezident Mezinárodního quadrienále divadelní scénografie Praha.Jaký význam mají v současnosti muzea umění v českých regionech? Může být dnes pro jejich zřizovatele důležitější funkce vzdělávání veřejnosti nebo reprezentace města podněcující turistický průmysl?

J. MALINA: Muzea umění v regionech mají dnes nepochybně velký význam, pokud v jejich vedení jsou „osvícené“ hlavy. Osobně bych dal přednost funkci vzdělávání veřejnosti – takto vzdělaná veřejnost prospěje i reprezentaci města atd.

Mají muzea umění v regionech vzdělávat veřejnost prostřednictvím špičkové kvality včetně zahraničního umění, nebo to není zapotřebí?

J. MALINA: Nevím, zda mají finanční prostředky na transport a pojištění umění špičkové úrovně, zejména v případě zahraničního umění, ale rozhodně by se o to měla snažit – prezentace kvality je velmi důležitá a dnes při rozsáhlosti reprodukčních a mediálních technologií i dosažitelná. Doplňkově by však měla dbát na vystavování kvalitních (zdůrazňuji ale jen kvalitních) regionálních počinů.

Jakou důležitost přikládáte programové nezávislosti muzeí umění na zřizovateli?

J. MALINA: Nezávislost musí být nepochybně naprostá – zřizovatel nechť dává prostředky a aktivně se podílí na provozu, program však musí ponechat odborníkům.

Jakou roli může sehrát prezentace užitého umění v muzeích umění? Jaký má tvořit podíl?

J. MALINA: Užité umění je přirozenou součástí tvorby, proto nesmí chybět. Na venkově, kde není předpoklad existence samostatných uměleckoprůmyslových muzeí, spadá do zodpovědnosti obecně zaměřených muzeí umění. Podíl ve výstavním a sbírkotvorném programu by měl být ovlivněn mimo jiné tím, že užitá tvorba harmonizuje lidské prostředí a laické veřejnosti je přístupnější.

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Marginální role muzea v současné české společnosti

Spojení „muzeum a změna“ v názvu konference AMG připravené v roce 2003 otevírá různé možnosti, vždy však vybízí k porovnání stavu v průběhu času. Srovnáme-li česká muzea současnosti a koncem 80. let minulého století, snad nejviditelnější pozitivní změnou je pokračující vnitřní strukturování muzejního světa.