S každou úvahou o vztazích instituce a veřejnosti souvisí analýza sociálních skupin, s nimiž komunikujeme. Českou praxi dodnes ovlivňují dva nedobré předsudky podmíněné společenskou situací mezi lety 1948 – 1989. Jeden z nich vede ke zjednodušenému vnímání společnosti coby stejnorodé skupiny jedinců, druhý k zaujatému a zkreslenému vztahu ke společenské elitě.Úmyslně jsou použil jednotné číslo, neboť souvisí s charakterem druhého předsudku. Elita je v českém prostředí převážně vnímána jako jediná skupina, vyznačující se zejména vyššími majetkovými a mocenskými možnostmi. Protože ty byly po roce 1948 spojeny s proletářskými vůdci, je přirozené, že vztah veřejnosti k elitě není kladný.

Dnes je zajisté všechno jinak také díky postmoderní optice pohledu. Elitu není možné vymezit na základě jediné charakteristiky. Pomocí více charakteristik bude logické vymezit několik elitních skupin. Je přirozené, že se budou částečně překrývat. Půjde především o elity vyznačující se vyšším vzděláním, kultivovanou citlivostí, náročnějšími zájmy, zvláštními společenskými aktivitami apod. Z běžných statistik, které určují oblibu výtvarného umění mezi ostatními druhy tvorby, vyplývá, že lidé věnující se pravidelně návštěvě výstav výtvarného umění, tvoří nejméně rozsáhlou skupinu, tedy také elitu svého druhu.

Je přirozené, že muzea umění jsou v demokracii otevřená všem lidem. Je také přirozené, že se každé muzeum umění snaží o větší návštěvnost. Buďme však realisté a vycházejme ze snad již všeobecně přijatého poznatku, že muzea umění sama svou činností nemají sílu ovlivnit společnost jako celek, aby se zájem o výtvarno viditelně zvětšil. Muzea umění fungují v tomto smyslu pouze jako malý prvek soustavy, v níž má podstatně větší váhu školství, rodina, ekonomické vztahy. Je to smůla? Nikoli. Muzea umění tím, že mohou spoluvytvářet důležité zázemí pro některé společenské elity, podporují harmonickou funkci společenského mechanismu. Elity výrazně ovlivňují společnost, proto si zvláštní servis zaslouží. Společnosti se do nich vyplatí investovat nejen z dlouhodobého, ale i z krátkodobého hlediska.

Jeden z čitelných příkladů popsaného mechanismu máme k dispozici na území vlastního státu a to dokonce v totalitním společenském systému, kdy přirozené ekonomické vztahy byly částečně nebo zcela potlačeny. Když v 80. letech zaváděl národní podnik TESLA ORAVA na naše poměry velmi náročnou technologii výroby barevných televizorů, bylo třeba přilákat do zaostalého kraje špičkové československé odborníky. Továrna pro to udělala vše, co bylo v jejích možnostech: nabídla jim rodinné domy a vysoké platy. Specialisté přišli, začali pracovat, ale postupně po několika měsících až letech opouštěli podnik zpět do velkých měst. Důvodem byl nedostatek náročnějších možností trávení volného času. Je přirozené, že v malém městečku na Oravě nikdo pražskou nebo bratislavskou atmosféru nevytvoří. To je příliš velký rozdíl. Menší odlišnosti však lze náročnou činností kulturních institucí účinně vyrovnávat.

Muzeum umění v Benešově se v žádném případě nezaměřuje pouze na elity, ale smysluplně jim věnuje patřičnou pozornost. Nejprve uvedu, jak pracujeme s širokými vrstvami. Umění jim přibližujeme například tím, že připravujeme mj. výstavy a přednášky o užité tvorbě, neboť s ní mají laici každodenní zkušenost. V této oblasti může vztah muzea prorůstat do mnoha reálných rovin místní komunity. Zprostředkováváme odborné konzultace z oblastí architektury, grafického designu a dalších oborů nejen jednotlivcům a firmám, ale také městskému úřadu, zajišťujeme testy a odbornou kritiku místních produktů užitého umění v tisku. Připravujeme články a přednášky o souvislostech umění a financí, které veřejnost velmi poutají. K výstavám volného umění nabízíme širokým vrstvám nenáročných laiků včetně žáků škol spíše sociálněpsychologické než speciálně uměleckohistorické komentáře. V této rovině slouží také naše interaktivní didaktické pomůcky. Abychom zvýšili společenskou atraktivnost výtvarného umění, říkáme laikům, že systematickou pozorností a kultivací vlastní citlivosti se dostávají mezi společenskou elitu. Elitě se pak věnujeme různými promyšlenými postupy. Zprostředkováváme například zvláštní informační servis o umění jak klasickou tak i elektronickou poštou (tzv. „intelektualservis“), připravujeme přednášky a besedy z filosofie, psychologie i dalších oborů vědy a duchovního poznání. Připravujeme přirozeně určité procento výstav, které jsou vnímatelné jen pro zkušeného a citlivého diváka.

Tomáš Fassati