Jedna výstava pokleslého umění zhatí mnohaletou vzdelávací činnost

Je nezbytné podtrhnout jeden závažný problém v práci s veřejností, který vyplývá ze vztahu výstavní činnosti všeobecně zaměřených (vlastivědných) muzeí a muzeí umění. Prvá z muzeí mohou pracovat s celým spektrem hmotné kultury i přírody. Proto z různých důvodů vystavují nejen špičkové výtvarné umění, ale i regionální, lidové nebo kýč. Muzea umění se snaží o výchovný proces směřující k nejvyšší náročnosti na výtvarné umění.To je hlavním opodstatněním samostatné existence těchto specializovaných ústavů. Výstavní činnost obou typů institucí se proto může značně lišit. Jestliže však všeobecně zaměřená muzea vystavují umění nižší kvality bez vymezení souvislostí, narušuje to výchovnou snahu muzeí umění. Běžný návštěvník si totiž pohled na výstavní aktivitu muzeí zjednodušuje. Myslí si, že všechna muzea se jistě snaží vystavovat jen to nejkvalitnější umění, neboť k tomu mají důvod i odborníky. Jaké z toho vyplývají diskuse veřejnosti není třeba rozebírat. Vím, že k nekomentovaným výstavám podprůměrného umění v obecně zaměřených muzeích většinou nevede neschopnost jej rozeznat, ale například často zavedená metoda poskytování nebo pronájmu výstavních síní např. místním výtvarníkům čistě podle pořadníku. Vím, že tuto praxi nic rychle a snadno nezmění. Bylo by však neprofesionální ji přecházet bez povšimnutí. Prosím nicméně kolegy ze všeobecně zaměřených muzeí, aby měli vždy na mysli skutečnost, že malý, těžce vydobytý výsledek usilovné práce muzeí umění zejména v regionech, může několik výstav laciného umění zcela zhatit.

Tomáš Fassati

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

České múzeá včera, dnes a …

V pantheonu Národního muzea v Praze proběhla v polovině října 2002 mezinárodní odborná konference nazvaná „Muzeum a změna“. Přesto, že se zabývala mnoha oblastmi muzejní práce, většinu vystoupení spojoval zájem o zvýšení atraktivnosti sbírkotvorných institucí v očích veřejnosti. Podobně zaměřené diskuse probíhají nejen u nás od počátku 90. let minulého století a jsou podníceny změnou společenských podmínek, ve kterých muzea působí.

Služba menšinám jako povinnost

Mnohé z diskusí o činnosti současných českých muzeí obsahují zajímavé nedopatření. Lidé z profese vědí, že je již delší dobu připravován zákon o veřejných službách, který má obsáhnout také kulturní instituce. Nebyl by českým specifikem, bereme si pouze příklad z rozvinutých zemí.

Dva symboly demokracie – radnice a múzeum umění

Francie je již tradičně vnímána jako země s příkladným vztahem státu ke kultuře. Vidíme to také u muzeí, kterým se daří nejen ve francouzské metropoli, ale i v regionech. Jedním z důkazů byla výstava „Nová muzea ve Francii 1990 – 1999“, kterou v roce 2000 uspořádala před Veletržním palácem Národní galerie v Praze a Francouzský institut. Byla na ní představena úctyhodná řádka muzeí postavených nebo rekonstruovaných za poslední desetiletí. Na výstavu navázalo počátkem října odborné kolokvium zabývající se vztahem muzeí k dnešní společnosti.