Židovské muzeum chce podat stížnost k Nejvyššímu soudu

PRAHA 25. března (ČTK) – Pražské Židovské muzeum chce kvůli
problémům s navrácením umělecké sbírky Emila Freunda jeho
potomkům podat stížnost k Nejvyššímu soudu. Ministerstvo kultury
účelově prohlásilo některé obrazy ze sbírky za kulturní památky,
což znamená omezení vlastnických práv a vývozu uměleckého díla do
zahraničí, řekla ČTK kurátorka muzea Michaela Hájková. Ministerstvo však tvrdí, že Národní galerie požádala o
prohlášení obrazů za kulturní památky před vznesením restitučního
nároku. Podle něj lze status kulturní památky zrušit.
Fragment umělecké sbírky advokáta židovského původu Emila
Freunda získalo Židovské muzeum z Národní galerie (NG) díky
zákonu o zmírnění dopadu holocaustu. Sbírka obsahuje například
obraz Parník na Seině od Paula Signaka. Jeho hodnotu odborníci
odhadují na milión amerických dolarů (přibližně 35,5 miliónu
korun). Navíc je jedním z pouhých dvou děl, která v Česku
reprezentují umělecký směr pointilismus a jsou vystavena v NG.
Loni na podzim se o sbírku přihlásil Američan Gerald
McDonald, který je pravnukem Freundovy sestry. Muzeum chce obrazy
vrátit, i když nejde o potomka v přímé linii, jak vyžaduje zákon.
Dodržení přímé linie Hájková vnímá jako tvrdou podmínku v případě
rodin, které mnohdy téměř celé zemřely v koncentračních táborech.
Freund zahynul v roce 1941 v lodžském ghettu.
Oficiální žádost o sbírku zatím muzeum nemá. Protože však
před třemi týdny ministerstvo prohlásilo 14 ze 30 obrazů za
kulturní památky, je již dnes podle Hájkové zřejmé, že si je
případný nový vlastník nebude moci odvézt.
Pavel Jirásek z ministerstva kultury nepovažuje celou věc za
uzavřenou, protože kulturní památky lze vyvézt na základě
povolení ministerstva na dobu určitou. Tato lhůta ale není nijak
definována. Podle památkového zákona také lze zažádat o zrušení
statusu kulturní památky; v tomto případě tak ale nikdo neučinil.
Vlastník kulturní památky s ní může obchodovat na území České
republiky. NG například odkoupila část sbírky restituenta Jiřího
Waldese, která byla také prohlášena za kulturní památku. Podle
Jiráska se tak může stát i v případě Freundovy sbírky. Ředitel
galerie Milan Knížák však již v lednu deníku Právo řekl, že by
unesl, kdyby si vlastník Signakův obraz z galerie vzal.
Markéta Horešovská vb

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Předpoklady rekonstrukce krycích povrchových úprav kamene

Z hlediska současného stavu poznání není pochyb o tom, že se běžné druhy kamene jako je pískovec a opuka až do sklonku devatenáctého století používaly pro své technické vlastnosti nikoliv pro svůj vzhled. Povrch stavebních konstrukcí zhotovených z kamene i kamenných soch byl překryt omítkou nebo krycím nátěrem a pohledově se neuplatňoval. Výjimky potvrzují pravidlo, ale jejich počet je ve srovnání s celkovým množstvím historických staveb zanedbatelný.

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.