Vallettu chrání všichni svatí

Jděte po vstupu do města rovně 750 metrů a budete na jeho konci. Pak se vraťte 375 metrů a můžete jít vpravo či vlevo vždy po tři sta metrech. Ať však dojdete kamkoli, narazíte na pevnosti. Ta nesou jména svatých – Ondřeje, Salvátora, Řehoře, Michala, Jakuba i dalších. Cestou budete potkávat i šlechtické paláce, měšťanské domy, kostely, kláštery, obchody, banky, restaurace, vinárny, kavárny. Také lidi, kteří jsou flegmaticky klidní a nemají naspěch. Jste v hlavním městě Malty, Valletě. Zdá se, že je celá z kamene, jak se patří na město, které odolalo mnoha nájezdníkům a uchovalo si svoji původní podobu i po několika staletích.Tak, jak Vallettu spatřili kdysi Napoleon, Adina Mandlová (ta na ostrově žila) či George Bush a Michail Gorbačov (ti na jachtě ve zdejším přístavu Marsamxett udělali jednu z teček za studenou válkou), tak jí letos spatří i na dva miliony turistů, jež sem mají zavítat.

Vallettu založil 28. března 1566 velmistr Řádu rytířů svatého Jana, Francouz Jean Parisot de la Valletta. Jemu a jeho následovníkům se skutečně podařilo vybudovat nedobytnou křesťanskou pevnost. Ta přetrvala dodnes a stále je jakýmsi pojítkem mezi Evropou a Afrikou. Potkáte v ní například i velký počet návštevníků z Libye, jejiž obyvatelé v současnosti nemohou kvůli sankcím cestovat ze své země letadlem a na Maltu to mají poměrně blízko.

Celá Valletta, do níž se dá vejít v podstatě pouze Městskou branou, je jedna velká památka. Co si tedy na procházce, na kterou nepotřebujete kromě vlastních nohou a několika hodin času nic jiného, vybrat?

Z kostelů a chrámů vyniká Spolukatedrála svatého Jana. Tento krkolomný název vám ovšem nevysvětlí ani místní obyvatelé. Ti ovšem považují tuto stavbu za jeden z vrcholů místní architektury a jsou zde přechovávány vzácné poklady země. Když půjdete od Městské brány ulicí Republiky, najdete jí po pravé straně. Minout by jste neměli ani Velmistrovský palác, jež je sídlem parlamentu.

Kdo zase hodlá nakouknout na místní trh, ať zavítá dopoledne na Merchant Street. Nebývalou pastvou pro oči a fotoaparáty je ovšem cesta do zahrad “Upper Barracca”. Je zde báječný výhled na Velký přístav, což je největší přírodní kotviště na světě i samotné město.

Ani ten, koho památky nezajímají, však nepřijde zkrátka. Valletta, s devíti tisíci obyvatel jedno z nejmenších hlavních měst Evropy, je místem nezvyklé pohody, a když zmizí z očí turisté, tak i klidu. Navíc si málokteré město uchovalo tak dokonale svoji původní tvář. Asi to však (přestože byla za druhé světové války bombardována) jde snáz, když jí ze všech stran chrání tolik svatých.

JAK SE TAM DOSTAT:
Let do Vallety trvá dvě a půl hodiny. Nejlevnější letenka na přímý let z Prahy stojí 7990 korun (s Fischer Air).

KDY PŘIJET:
Na Maltě je vždy poměrně teplo a i v lednu, což je zde nejstudenější měsíc, je průměrně 15 stupnů Celsia. Knižní průvodci uvádějí, že nejvhodnější doba na poznávací cesty je v období od února do června. V tomto prvním letním měsíci dosahují průměrné teploty 25 stupnů.

CO SI KOUPIT:
Výrobky ze zlata či stříbra, kožené výrobky, sýr gbejniet či místní dobrá vína.

CO OCHUTNAT:
Známá je hlavně timpana, tedy makarony zapečené v lístkovém těstě s omáčkou. Hodně se jí fenkata – jídla s králičím masem. Výborný je místní chléb a nápoj kinnie, vyrobený z hořkých poměrančů.

DŮLEŽITÁ ČÍSLA:
V případě nouze volejte tato čísla: policie – 191, první pomoc – 196, hasiči – 199. Ve Valletě je i honorární konzulát České republiky. Má adresu No. 2 Berries Square, telefon: 00356/434641, mobil: 00356/997478, fax: 00356/414120.

INFORMACE:
Maltská centrála cestovního ruchu, Kaprova 13, 110 00 Praha 1, P.O.Box 108, tel. 02/2327285. National Tourist Organisation of Malta má svoji kancelář ve Valletě například vpravo za hlavní branou do města. Otevřeno je od 9 do 18 hodin.

VILIAM BUCHERT, 19. 1. 1999

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/igsvet.asp?r=igsvet&c=990110_171039_cestovani_luk

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Ako pripraviť historické mesto o dušu

Tu změnu nelze přehlédnout. Ne každý si ji připouští a ne každému je milá, ale stala se realitou, s níž je třeba se vyrovnat: poprvé v sedmisetleté existenci středoevropského historického města dochází před našima očima k bezprecedentní změně jeho funkce. Klasické město poskytovalo svým obyvatelům několik základních funkcí – ochranu, prostor k životu a k sociálním kontaktům a možnost směny. Dnes však mají historická sídla (a zejména jejich jádra) pouze jedinou hlavní funkci – a tou je zábava. Od disneylandu se liší jenom tím, že ji nabízejí v méně nápadné a méně prvoplánové podobě a v bytelnějších kulisách.

HAIFA: všechna krása světa

Půvabu izraelské Haify označované za jedno z nejkrásnějších měst světa, se budou i ti největší pesimisté vzpírat jen chvíli. Po procházce osvěžujícími perskými zahradami nebo návštěvě míst spojených s židovským prorokem Elijášem si toto druhé největší izraelské město rozložené na hoře Karmel získá každého. Dominantu Haify tvoří Bábova svatyně. Výrazná stavba se zlatou kupolí, která se tyčí na samém vrcholku hory Karmel, je nejvýznamnějším stánkem bahaismu na světě.

Šoproň – maďarský Krumlov

Šoproň je nejen nejbohatším, ale i nejromantičtějším městem Maďarska. Nejbohatším díky své poloze na hranicích s Rakouskem a v blízkosti okouzlujícího Neziderského jezera, nejromantičtějším proto, že se mu vyhnula turecká vojska táhnoucí na Vídeň a osmanská nadvláda vůbec.

Jana z Arku – Panna Orleánská

autor: Jakub Klímek
Prostá selská dívka Jana z lotrinské obce Domrémy se narodila v převratné době stoleté války mezi Francií a Anglií v roce 1412. Již jako dítě projevovala velkou zbožnost. Nikdy se neučila číst a psát, ale byla velmi nadaná a houževnatá a dovedla diskutovat i se vzdělanými lidmi. Když byla Jana malá, slyšela “hlasy” světců a andělů, které jí řekly, že musí znovu nastolit na trůn právoplatného krále Francie. V 17 letech se jí podařilo dostat do Chinonu ke Karlu VII., zvanému pro nepatrný rozsah jeho království “malý král z Bourges”.

ŠTRASBURK je i není ve Francii

Jen málokterá část Francie je méně francouzská než Alsasko a jen málokteré město přitom působí více “všeevropsky” než alsaská metropole, Štrasburk. Proto každý, kdo míří do země galského kohouta, by si neměl nechat ujít architektonické, jazykové i kulinářské zvláštnosti, kterými se nejvýchodnější výspa země díky německému vlivu odlišuje od velké části sladké Francie.

Kam mizne duša našich miest

Každý, kdo je unášen hektickým rytmem současné městské civilizace, ten pocit zná. Aspoň na chvíli zastavit, zpomalit tempo a nabrat dech. Ve zdejších městech je to ale čím dál těžší. Modernistické přestavby zatím mnoho koutů k nadechnutí nenabízejí. A budoucnost těch několika pozůstalých oáz, kde ještě zcela neturisticky tepe život v historických konturách, je v éře velkých investorů a bezradných radních nejistá.