Vyhlídky na věčnost – výzkum, ochrana a prezentace torzální architektury

Vízmburk

Hrady, zámky, kostely, tvrze a jejich zříceniny dotvářejí krajinný ráz České republiky. Dvacáté století pro některé znamenalo záchranu a pro jiné i úplné zničení. Jaký trend přinese 21. století pro tyto památky?

Cílem konference je zhodnocení uplynulých desetiletí výzkumu, záchrany, péče a prezentace torzální architektury v ČR a bývalém Československu a připomenutí výzkumu a potřeby záchrany reliktů hradu Vízmburku. V roce 2012 uplyne 40 let od zahájení jednoho z největších archeologických výzkumů středověkého šlechtického sídla na území tehdejšího Československa, uskutečněného na Vízmburku. Výzkum, který trval 13 let, přinesl kromě samotných archeologických nálezů i objev samotného hradu, jehož existence je vymezena dobou od 2. poloviny 13. stol. do roku 1447, kdy byl zničen vojenskou akcí. V období výzkumu psal tisk o Vízmburku jako o východočeských Pompejích. Záchrana hradu se již v 80. letech 20. stol. jevila jako velký problém, neboť kámen, ze kterého je hrad postaven, se vlivem atmosferických podmínek rozpadá. Tento problém přetrvává do dnešních dnů a hrad Vízmburk je tak stále jedním z temných témat památkové péče.

Pozvánka a prihláška na konferenciu sa dá stiahnuť tu

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.