Ochrana dřeva I.

Dřevo patří již tradičně k základním stavebním materiálům. Ačkoli se v dnešní době v některých oblastech dřevo úspěšně nahrazuje jinými materiály, současně se v jiných oblastech projevuje něco jako návrat k přírodnímu dřevu. Dřevo je obnovitelným přírodním materiálem a lidmi je vnímáno jako přírodní, estetický materiál, který svou texturou a barvou příjemně působí v interiéru.
Dřevěné materiály mají navíc široké využití a hodí se téměř do každého prostoru, je však třeba vybrat jejich optimální variantu a opatřit je vhodnými prostředky z hlediska ochrany.
Dřevo je potřebné chránit od těžby až po finální výrobky, tj. ve formě:

· Suroviny a polovýrobků

· Konstrukčních prvků

· zkompletizovaných hnutelných a nehnutelných objektů

Dřevo je materiálem organickým, který může být poškozen biologickými a klimatickými vlivy. Výrobky ze dřeva musíme dostatečně chránit proti bakteriím, hnilobě, různým plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu. Většinou se přítomnost těchto činitelů vzájemně doplňuje a podporuje, v exteriérech může být ještě kombinována s negativním působením povětrnostních vlivů.

Zásady fyzikální a konstrukční ochrany dřeva vycházejí z principu podmínek, které jsou nepříznivé až úplně nevhodné pro životní aktivitu biotických škůdců a omezující pro působení abiotických dřevoznehodnocujících činitelů.


2. Poškození dřeva

Biotickými škůdci dřeva v našich klimatických podmínkách jsou dřevokazné houby, dřevokazný hmyz a dřevozbarvující houby a plísně. Riziko napadení dřeva a výrobků z něj se v Evropě (a od roku 1995 i v ČR) hodnotí 6ti bodovou stupnicí do tzv. tříd ohrožení:

Třída ohrožení 0 : dřevo v klimatizovaném interiéru staveb, bez kontaktu se zemí, vodou a/nebo zdivem, kdy jeho vlhkost nikdy nepřevýší 12% a je možná vizuální kontrola. Pro tuto třídu není nutná chemická ochrana.

Třída ohrožení 1 : dřevo v interiéru staveb, pod střechou, bez kontaktu se zemí a/nebo neizolovaným zdivem. Vlhkost nikdy (ani dočasně) nepřekročí 20%. Hrozí napadení pouze dřevokazným hmyzem. Doporučená je chemická ochrana proti dřevokaznému hmyzu (symbol účinnosti Ip).

Třída ohrožení 2 : jako u tř. 1, pouze vlhkost dřeva může být dočasně (nikoliv trvale) zvýšena nad 20% až do 30%. Hrozí napadení dřevokazným hmyzem, houbami Basidiomycetes, výjimečně plísněmi. Nutná je chemická ochrana proti houbám Basidiomycetes, doporučená proti dřevokaznému hmyzu a plísním (symboly účinnosti Fb, Ip,P)
Třída ohrožení 3 : dřevo v exteriéru, nechráněné nebo nedostatečně chráněné před povětrností, bez trvalého kontaktu se zemí a-nebo sladkou vodou. Vlhkost dřeva opakovaně a často vyšší než 20%. Vysoká pravděpodobnost napadení houbami, plísněmi, dřevozbarvujícími houbami i hmyzem. Chemická ochrana je nutná, přičemž povrchové způsoby jsou obvykle nedostačující (symboly účinnosti Fb, Ip, B, P).

Třída ohrožení 4 : Dřevo v přímém a trvalém kontaktu (zabudováno) se zemí a-nebo sladkou vodou. Vlhkost dřeva tvale vyšší než 20%. Dřevo je v krátké době napadeno dřevokaznými houbami, včetně měkké hniloby, hrozí napadení i dalšími škůdci. Chemická ochrana je pro nosné konstrukce povinná a je nutná hloubková impregnace (průmyslová). Symboly účinnosti Fa, Fb, Ip, P.

Třída ohrožení 5 : dřevo v trvalém a přímém kontaktu s mořskou vodou, se u nás nevyskytuje.






Ochrana dřeva II.


Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Předpoklady rekonstrukce krycích povrchových úprav kamene

Z hlediska současného stavu poznání není pochyb o tom, že se běžné druhy kamene jako je pískovec a opuka až do sklonku devatenáctého století používaly pro své technické vlastnosti nikoliv pro svůj vzhled. Povrch stavebních konstrukcí zhotovených z kamene i kamenných soch byl překryt omítkou nebo krycím nátěrem a pohledově se neuplatňoval. Výjimky potvrzují pravidlo, ale jejich počet je ve srovnání s celkovým množstvím historických staveb zanedbatelný.