Historické zahrady a parky v ČR

Obrázok k článku

Území České republiky je velmi bohaté kulturními památkami nejrůznějších typů. Důležitou součástí sídel, měst a vesnic nebo i volné krajiny, jsou historické stavby, které obklopovala, či doplňovala zahrada a park. Z původní rozsáhlé škály mnohé již zmizelo, často si ani neuvědomujeme, že jde o území dříve uměle zahradnicky založené. Přesto i dnes najdeme stále mnoho historických zahrad a parků, které zasluhují ochranu, aby byla vytvořena základní právní podmínka, pro jejich další uchování, údržbu či regeneraci. Národní památkový ústav toto dědictví zahradního umění ve všech našich krajích eviduje, monitoruje a také částečně spravuje, ale především dbá na postupnou rehabilitaci těchto míst a s vlastníky těchto památek konzultuje správné přístupy a potřeby. NPÚ v současné době také spravuje více jak sto významných kulturních památek, u kterých ve většině případů lze nalézt i historické zahrady a parky, jež tvoří nedílnou součástí hodnot těchto areálů.

Historické zahrady a parky jsou obdobně jako jiné nemovité kulturní památky chráněny podle zákona č. 20/87 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Specifická pravidla pro údržbu, konzervaci, restaurování a restituci památek zahradního umění stanovuje mezinárodní charta o historických zahradách tzv. Florentská charta. Tento dokument potvrdil ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla) v roce 1981 a navázal tak na předchozí metodicky dokument pro památky, tzv. Benátskou chartu z roku 1964, týkající se zachování a restaurování památek a sídel obecně. Florentská charta řadí historické zahrady a parky k památkám a aplikuje obecné principy péče o památky právě na specifika zahrad a parků. Historické zahrady a parky lze souhrnně nazvat „památkami zahradního umění”, u kterých je cenná jak architektonická, tak vegetační kompozice, ve spojení s vlastní stavbou zámku, vily, či jiné významné stavební součásti. Historické zahrady a parky jsou ve většině případů chráněné jako areály, kde právě živá vegetační složka tvoří velmi specifickou a snadno zranitelnou součást, neb je proměnlivá v čase. Péče o historické zahrady a parky zahrnuje mnoho různorodých činností z mnoha oborů. Je proto nutné velmi dobře sladit veškeré práce a umět dobře stanovit hierarchii priorit. Areály památek zahradního umění ve správě NPÚ, by měly sloužit jako příklady optimální péče a být prováděny na odpovídající odborné úrovni. O to se také Národní památkový ústav snaží.

I zahrady potřebují odpočinek a určitou regeneraci, a proto je nutné počítat s jejich občasnou nepřístupností během roku (zejména v zimním a časně jarním období, kdy je jejich údržba složitá). Veřejnost pro tuto skutečnost občas nemá pochopení, protože nemá dostatek povědomí o jejich specifikách. Zejména je potřebné vysvětlovat, že historické zahrady a parky měst není možné chápat a plně využívat jako běžné městské parky a umísťovat do těchto vzácných a ve většině případů komorních prostorů například sportovní, či herní prvky a plánovat některé činnosti. Přesto je ale možné vymyslet velmi kvalitní a zajímavé programy, které svých charakterem historické prostředí doplní a obzvláštní. V každém kraji republiky je možné najít specifické akce, které jistě podpoří zájem návštěvníků památkových objektů. Například areál zámku v Českém Krumlově například pořádá noční barokní slavnosti, kdy je zahrada plná svící, vyrobených tradiční technikou. V poslední době také ožívají dva historické zahradní komplexy v Kroměříži, kde jsou pravidelně pořádány neobvyklé zahradní akce a komentované prohlídky.

Správci zámeckých, klášterních a jiných areálů musí při péči o cenný a často rozsáhlý majetek velmi dobře hospodařit a vystačit s tím, co jim umožňuje rozpočet. Pro financování rehabilitací historických zahrad a parků v minulosti nevznikl žádný speciální program v resortu Ministerstva kultury, jakým by například byla obdoba Programu záchrany architektonického dědictví, z něhož by každoročně plynuly finanční prostředky peníze na jejich obnovu. Stává se proto, že stavební součásti areálů mají přednost před zahradami a parky, na nichž se škody neprojevují tak nápadně a rychle. Dlouhou dobu se zdánlivě nic neděje, ale zkáza pak přichází naráz a celková kompozice parku se zcela rozpadne. Takové problémy lze pozorovat na našem území velmi často, neb v minulých desetiletích chyběla systematická průběžná údržba. Napjaté rozpočty mnohde vedou k tomu, že není možné zaměstnat školené zahradníky a o údržbu pečují lidé odlišných profesí např. údržbáři objektů. V posledních letech se daří dobře využívat finanční příspěvek z programů Státního fondu životního prostředí Ministerstva životního prostředí. I tady je však nejedno úskalí, především se stanovením možného využití financí pro konkrétní využití, zejména obnovy vegetační složky, nikoliv té architektonické.

Další velkým problémem zámeckých komplexů je i nejednotný nebo nevhodný mobiliář. Vzhledem k nákladům na jeho pořízení a také k tomu, že je vystaven více než cokoli jiného častému poškozování vandalů, bývá většinou méně neinvenční a mnohdy je upřednostněna jeho užitná funkce a jistá bytelnost.. Cílem NPÚ je postupně vše zlepšit a uvést historické zahrady a parky České republiky na odpovídající úroveň památek evropského a světového významu.

Historické zahrady a parky je nutno chápat jako součást kulturního dědictví země, ale také jako cenný prvek životního prostředí.

zdroj: NPÚ

[mailpoet_form id="1"]

Súvisiace články

Voda pramen života

Připravovaná mezinárodní konference Kroměřížské zahrady 2013 je svou náplní je již tradičně směrována k problematice obnovy, péče a soudobého využívání památek zahradního umění.

Služba menšinám jako povinnost

Mnohé z diskusí o činnosti současných českých muzeí obsahují zajímavé nedopatření. Lidé z profese vědí, že je již delší dobu připravován zákon o veřejných službách, který má obsáhnout také kulturní instituce. Nebyl by českým specifikem, bereme si pouze příklad z rozvinutých zemí.