Obnova památek 2008 – Restaurování

Restaurování patří spolu s rekonstrukcí a konzervací k základním prostředkům památkové péče. Klást si otázku, co vlastně „restaurováním“ rozumíme, se možná bude zdát zbytečné, protože jde o pojem obecně srozumitelný. Věc je ale složitější. Obsah tohoto pojmu se ve 20. století výrazně změnil a v současné době není jeho chápání jednoznačně vymezené. V 19. století se jím označovalo uvádění památek do stavu ideální slohové čistoty. Teoretickým východiskem současného pojetí je Benátská charta z roku 1964. Nicméně již to, že Benátská charta se oficiálně jmenuje „Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel“ naznačuje, že tento pojem je chápán v jiných souvislostech než se u nás užívá. Ke zmatkům přispívá i platný zákon o státní památkové péči, který pojem restaurování vymezuje zcela nevyhovujícím způsobem. Restaurování je obecnou formou přístupu k obnově věcí s vysokou kulturní hodnotou. Z dnešního pohledu je žádoucí restaurovat nejen umělecká díla, ale v odůvodněných případech i celé stavby či jejich památkově hodnotné, ale „neumělecké“ části. To vyvolává potřebu v praxi odlišit „restaurování“ uměleckých děl, které předpokládá mimořádné (umělecké) nadání restaurátora, od „restaurování“ chápaného ve smyslu obecné formy přístupu k obnově památky. Pro restaurování řemeslných prvků je adekvátní kvalifikované řemeslo, prováděné ovšem restaurátorským způsobem. Nahrazování řemeslníků akademickými malíři a sochaři je ve více ohledech nežádoucí a má kontraproduktivní důsledky. Názor na to, co je smyslem a cílem restaurátorského zásahu, se v čase vyvíjí a mění. Otázku, čeho a proč chceme restaurováním dosáhnout, je nezbytné si položit vždy znovu a vždy znovu na ní hledat aktuální odpověď. Co rozumíme restaurováním? Co je cílem restaurátorského zásahu? Kdy restaurovat a kdy pouze konzervovat? Je cílem restaurování vytvářet zmrzačená torsa? Vytvářet z památek minulosti díla současné tvorby? O obsahu a smyslu toho, co nazýváme restaurováním, je potřeba diskutovat. Konference OBNOVA PAMÁTEK 2008 – RESTAUROVÁNÍ nabídne pohled významných odborníků. Účast lze doporučit všem, kdo s restaurováním přicházejí do styku, tedy zejména restaurátorům, historikům umění, pracovníkům muzeí a galerií, technologům, projektantům, pedagogům, investorům, zástupcům stavebních firem zabývajících se obnovou památek a samozřejmě památkářům.

Ing.arch. Miloš Solař
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště

Datum a místo konání:
Přednášky – 18.03.2008 – úterý – od 9 do 18 hodin
Exkurze – 19.03.2008 – středa – od 9 hodin
Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6

Uzávěrka přihlášek:
7. 3. 2008
Přihlášku najdete na konci této stránky.

Záštita a spolupráce:
Národní památkový ústav – ústřední pracoviště
Český národní komitét ICOMOS
Fakulta architektury ČVUT v Praze

Akreditace:
Celoživotní vzdělávání členů ČKAIT.
Průběžné vzdělávání úředníků územních samosprávných celků.

Posluchači:
Konference je určena projektantům, stavitelům, restaurátorům, historikům, zaměstnancům památkových ústavů, muzeí, galerií, veřejné správy a dalších institucí, investorům a všem dalším zájemcům, kteří se věnují ochraně památek.

Prihláška: http://www.studioaxis.cz/index.asp?menu=626&record=4096

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.

Předpoklady rekonstrukce krycích povrchových úprav kamene

Z hlediska současného stavu poznání není pochyb o tom, že se běžné druhy kamene jako je pískovec a opuka až do sklonku devatenáctého století používaly pro své technické vlastnosti nikoliv pro svůj vzhled. Povrch stavebních konstrukcí zhotovených z kamene i kamenných soch byl překryt omítkou nebo krycím nátěrem a pohledově se neuplatňoval. Výjimky potvrzují pravidlo, ale jejich počet je ve srovnání s celkovým množstvím historických staveb zanedbatelný.