Restaurování patří spolu s rekonstrukcí a konzervací k základním prostředkům památkové péče. Klást si otázku, co vlastně „restaurováním“ rozumíme, se možná bude zdát zbytečné, protože jde o pojem obecně srozumitelný. Věc je ale složitější. Obsah tohoto pojmu se ve 20. století výrazně změnil a v současné době není jeho chápání jednoznačně vymezené. V 19. století se jím označovalo uvádění památek do stavu ideální slohové čistoty. Teoretickým východiskem současného pojetí je Benátská charta z roku 1964. Nicméně již to, že Benátská charta se oficiálně jmenuje „Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel“ naznačuje, že tento pojem je chápán v jiných souvislostech než se u nás užívá. Ke zmatkům přispívá i platný zákon o státní památkové péči, který pojem restaurování vymezuje zcela nevyhovujícím způsobem. Restaurování je obecnou formou přístupu k obnově věcí s vysokou kulturní hodnotou. Z dnešního pohledu je žádoucí restaurovat nejen umělecká díla, ale v odůvodněných případech i celé stavby či jejich památkově hodnotné, ale „neumělecké“ části. To vyvolává potřebu v praxi odlišit „restaurování“ uměleckých děl, které předpokládá mimořádné (umělecké) nadání restaurátora, od „restaurování“ chápaného ve smyslu obecné formy přístupu k obnově památky. Pro restaurování řemeslných prvků je adekvátní kvalifikované řemeslo, prováděné ovšem restaurátorským způsobem. Nahrazování řemeslníků akademickými malíři a sochaři je ve více ohledech nežádoucí a má kontraproduktivní důsledky. Názor na to, co je smyslem a cílem restaurátorského zásahu, se v čase vyvíjí a mění. Otázku, čeho a proč chceme restaurováním dosáhnout, je nezbytné si položit vždy znovu a vždy znovu na ní hledat aktuální odpověď. Co rozumíme restaurováním? Co je cílem restaurátorského zásahu? Kdy restaurovat a kdy pouze konzervovat? Je cílem restaurování vytvářet zmrzačená torsa? Vytvářet z památek minulosti díla současné tvorby? O obsahu a smyslu toho, co nazýváme restaurováním, je potřeba diskutovat. Konference OBNOVA PAMÁTEK 2008 – RESTAUROVÁNÍ nabídne pohled významných odborníků. Účast lze doporučit všem, kdo s restaurováním přicházejí do styku, tedy zejména restaurátorům, historikům umění, pracovníkům muzeí a galerií, technologům, projektantům, pedagogům, investorům, zástupcům stavebních firem zabývajících se obnovou památek a samozřejmě památkářům.

Ing.arch. Miloš Solař
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště

Datum a místo konání:
Přednášky – 18.03.2008 – úterý – od 9 do 18 hodin
Exkurze – 19.03.2008 – středa – od 9 hodin
Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6

Uzávěrka přihlášek:
7. 3. 2008
Přihlášku najdete na konci této stránky.

Záštita a spolupráce:
Národní památkový ústav – ústřední pracoviště
Český národní komitét ICOMOS
Fakulta architektury ČVUT v Praze

Akreditace:
Celoživotní vzdělávání členů ČKAIT.
Průběžné vzdělávání úředníků územních samosprávných celků.

Posluchači:
Konference je určena projektantům, stavitelům, restaurátorům, historikům, zaměstnancům památkových ústavů, muzeí, galerií, veřejné správy a dalších institucí, investorům a všem dalším zájemcům, kteří se věnují ochraně památek.

Prihláška: http://www.studioaxis.cz/index.asp?menu=626&record=4096