Jeden z tradičních ideálů demokracie, deklarovaný již v 19. století:
Špičkové umění má být dostupné všem vrstvám společnosti!V mnoha malých českých městech, kde fungují muzea umění několik desítek let, je již prezentace špičkového umění považována za samozřejmost. Jinde však ještě občas zaslechneme diskuse, zda by pro místní naučné cíle nestačila mnohem nižší kvalita výstav, např. z tvorby regionálních autorů, často i amatérů. Proč se prý snažit o „národní galerii“ v „okresních“ podmínkách. Takový názor může na posluchače působit zpočátku realisticky. Ale jen do té chvíle, než si uvědomí, že vzdělávací funkce výstav připravovaných v domech umění či muzeích je zcela srovnatelná s podobným posláním místních knihoven nebo škol. V nich se také prezentují nejkvalitnější poznatky světových vědců, pomocí nichž si mládež i starší generace nejlépe osvojuje soudobé vědění. Podobná situace je rovněž v dalších oblastech lidské činnosti, například ve zdravotnictví. I lékař v té nejzapadlejší ordinaci je povinen sledovat a na různých školeních ve větších centrech se seznamovat s posledními poznatky medicíny a aplikovat je ve své běžné práci.

Je pravda, že snaha po uplatnění nejvyšší náročnosti práce není mnohdy na malých městech samozřejmostí. Lidé tu nejsou vzhledem k menší konkurenci odborníků a nižší náročnosti veřejnosti tak silně motivováni. Proto si zřizovatelé každého náročnějšího pracovníka muzea patřičně váží. Najdou se ale i místa, kde jsou profesionálové považující špičkovou kvalitu pro venkov za samozřejmost, posíláni do horoucích pekel. Je to závažný omyl. Buď z nepochopení nebo ze zlého úmyslu.

Z. Sýkora