Stanovisko k záměru výstavby Muzea Salvadora Dalího

Stanovisko hlavního konzervátora Národního památkového ústavu k záměru výstavby Muzea Salvadora Dalího. Dne 11. 5. 2004 byl představen model budovy muzea Salvadora Dalího. Budovu navrhl americký architekt Daniel Libeskind, akci chce realizovat galerista Miroslav Smolák. V návaznosti na základní informaci o existenci návrhu probíhá v médiích k tomuto tématu diskuse, včetně lokalizace stavby v rámci města.Národní památkový ústav (dále NPÚ) nijak nezpochybňuje možnost vybudovat v Praze novou zajímavou stavbu spojenou se jménem významného umělce. Na druhé straně je nutno upozornit, že ke konkrétnímu umístění muzea neprobíhá žádné správní řízení, a proto se NPÚ v žádném stanovisku k záměru nevyjadřoval. Spekulace o změnách územního plánu ve prospěch zajištění stavebního pozemku v rámci Pražské památkové rezervace pokládáme za předčasné a neopodstatněné. Rovněž zcela odmítáme informace o tom, že se NPÚ k předchozímu záměru umístění na Petříně již vyjadřoval.

Medializace potenciálních střetů projektu s postojem památkářů rovněž není korektní, protože zatím žádné projednávání nebylo zahájeno.

Na druhé straně je nutné upozornit na to, že pozemek, o němž zjevně Praha 1 uvažuje, leží na území Pražské památkové rezervace a v současnosti je volný jen zdánlivě. Nejen v platném územním plánu, ale i fakticky je součástí pražské zeleně – nesmírně významného městotvorného prvku, který se nezastupitelně podílí jak na mimořádné kráse města, tak na autenticitě jeho historické urbanistické skladby.

Architekt počítá se stavbou velké hmoty, jejíž případná lokalizace v rámci PPR je fakticky neřešitelná. Poloha na nábřeží by bezpochyby byla citelným negativním vstupem do současné vyvážené urbanistické struktury nejcennější části města.

Protože je Pražská památková rezervace součástí světového dědictví, je bezpochyby správné, aby takovéto akce, pokud jsou míněny vážně a mají reálné předpoklady realizace, byly i s odbornou světovou veřejností konzultovány. Tak to také České republice ukládá Úmluva o ochraně světového dědictví a její prováděcí směrnice.

Národní památkový ústav při vědomí významu PPR v celosvětovém měřítku bude při případném projednávání uvedeného záměru postupovat v souladu s platnými předpisy a ve spolupráci se širokou odbornou veřejností.

PhDr. Josef Štulc

hlavní konzervátor Národního památkového ústavu

V Praze dne 14. 5. 2004

zdroj: tisková zpráva

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.

Předpoklady rekonstrukce krycích povrchových úprav kamene

Z hlediska současného stavu poznání není pochyb o tom, že se běžné druhy kamene jako je pískovec a opuka až do sklonku devatenáctého století používaly pro své technické vlastnosti nikoliv pro svůj vzhled. Povrch stavebních konstrukcí zhotovených z kamene i kamenných soch byl překryt omítkou nebo krycím nátěrem a pohledově se neuplatňoval. Výjimky potvrzují pravidlo, ale jejich počet je ve srovnání s celkovým množstvím historických staveb zanedbatelný.