Most přes tisíciletí

Obnova.sk Fotografia

Apríl 1976
Již více než čtyři sta let se historici, a archeologové snaží rozřešit problém prvotního osídlení Ameriky. Většina hypotéz předpokládá, že k osídlení Nového světa lidmi došlo tzv. vodní cestou (například z Polynésie na vorech nebo z Evropy přes Grónsko), některé se však vyslovují ve prospěch tzv. suché cesty přes úzkou pevninskou šiji, která kdysi spojovala Eurasii s Amerikou v místech dnešní Beringovy úžiny.

V roce 1974 pracovala na Aljašce a na Aleutských ostrovech společná sovětsko-americká archeologická expedice, jejímž úkolem bylo ověřit možnosti osídlení amerického kontinentu právě touto suchou cestou. V roce 1975 se tato expedice přesunula na opačný břeh Beringovy úžiny do přímořských krajů Sibiře a Dálného východu. Výsledky, jichž tyto dvě expedice v tak krátkém čase dosáhly, překonaly i ty nejodvážnější předpoklady a právem je lze označit za jeden z největších úspěchů historických věd poslední doby.

Obnova.sk Fotografia

Před 40-20 tisíci lety existovala v místech dnešní Beringovy úžiny pevnina zvaná Beringie, která tvořila pevninský most mezi Asií a Amerikou. Přes tento most se kdysi volně pohybovala stáda zvířat a v jejich stopách postupovali pravěcí lovci, kteří do Ameriky pronikli zřejmě dvěma směry: tzv. severní cestou se na americkou pevninu dostali předkové Indiánů, cestou jižní zase putovali praotci dnešních Eskymáků a Aleutů.

Ve prospěch této hypotézy mluví objevy. které sovětsko-americká expedice učinila v roce 1974 na jednom z malých ostrůvků Aleutského souostroví. Při vykopávkách zde bylo objeveno několik tisíc předmětů z doby před 9 tisíci lety. Při studiu těchto věcí denní potřeby bylo zjištěno celkem 9 prvků, které jsou společné pravěkým kulturám Asie i Ameriky. Některé z nálezů se podobaly předmětům nalezeným v pravěkých sídlištích Sibiře, Mongolska, Kamčatky a Altaje, jiné zase připomínaly nástroje vyráběné pravěkými obyvateli Japonska.

Obnova.sk Fotografia

Výzkum života mořských lovců má velký význam, neboť tyto kultury jsou názorným dokladem přizpůsobení člověka životu v drsných podmínkách přímořských polárních krajů. V současné době se v arktických a subarktických oblastech severní Asie a Ameriky rozlišuje několik velkých území, na nichž existovaly pravěké kultury s velmi podobným způsobem života. K nejdůležitějším z nich patří přímořské kraje severovýchodní Asie, americké a kanadské Arktidy, severozápadní pobřeží Aljašky, pobřeží Ochotského moře a ostrovy severní části Tichého oceánu.

Stupeň rozvoje života na moři je u těchto kultur různý; pro většinu z nich je charakteristický lov ryb a mořských ptáků a sběr měkkýšů. Sběr měkkýšů se vyskytuje hlavně u populací žijících v mírnějších klimatických podmínkách na březích Ochotského moře. na Sachalinu a na Kurilských ostrovech. Naproti tomu u Eskymáků obývajících severozápadní části Aljašky existoval kombinovaný způsob obživy, provozovaný v závislosti na počasí: v příznivějších podmínkách to byl lov mořských živočichů, v horších podmínkách lov na souši.

Již v počátečních etapách rozvoje přímořských kultur před 8000 až 9000 lety se vyskytují specifické formy kamenných nožů; v následujícím období se tato specializace nástrojů ještě dále prohlubuje. Kromě toho se objevují stále nové a nové předměty a nástroje, které život a lov na moři značně usnadňují. K nejtypičtějším z nich patří například harpuny, kožené čluny, zbraně, lovecké náčiní apod.

Společná práce sovětských a amerických vědců značně přispěla k objasnění otázky prvotního osídlení Ameriky. Získaným výsledkům bylo věnováno i mezinárodní sympozium, které se uskutečnilo minulého roku v Novosibirsku. Jeho účastníci velmi ocenili možnost rozsáhlé mezinárodní spolupráce vědců a dohodli se na vytvoření stálé sovětsko-americké skupiny expertů, která bude dále pokračovat ve výzkumu pravěké historie obou kontinentů.

-pp-

Zdroj: Věda a život – populárně vědecký měsíčník č. 4/1976, ročník XXI (XXXVI)

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.