18.02.2003 – Nemohu se nevyjádřit k udělení tzv. “anticeny” ultrakonzervativních památkářů, známé pod názvem Bestia triumphans. Letos to schytala bývalá vedoucí odboru památkové péče pražského magistrátu Knížková a býv. starosta Prahy 1 (a dnes radní magistrátu) Bürgemeister za projekt dostavby areálu kasáren na Náměstí Republiky. Ne, že by mi byl bývalý starosta nějak sympatický, ale za to, že se dnes památkářům jeví vestavba do dvorního traktu předimenzovaná, je odpovědná česká vláda, která už někdy před deseti lety při vypsání tendru zapomněla (?!) dát prakticky jakékoli limity. Takže bylo možné kasárna zbourat (to bylo ostatně vroucí přání mnoha generací kunsthistoriků a architektů, kteří si věru tento objekt neoblíbili a doporučovali ho odstranit při všech soutěžích – a že jich za posledních 100 let už bylo!) a postavit tam třeba stometrový mrakodrap.

Vítězné konzorcium však nic takového neudělalo – naopak respektovalo všechny dodatečně stanovené limity (vč. památkové ochrany), kasárna nebourá, ponechává jízdárnu s fasádou do ul. Na Poříčí (kdysi jsem ji označil za architektonicky nejcennější partii areálu) a se souhlasem památkářů odstraňuje jen býv. stáje, později vězení. Kdekoli jinde v civilizovaném světě by náklady za dodatečné obstrukce hradil ten, kdo je vyžaduje, jen tady se jaksi automaticky předpokládá, že platit má ten, kdo areál získal v řádné soutěži.

Investor (pro svůj záměr polyfunkčního areálu získal i Světovou banku, jde tedy o solidní firmu) stlačil během posledních let kapacitu dostavby, jak to šlo, a získal nakonec všechna razítka. Čelí ale demagogickým útokům: prý chce nechat jen fasádu kasáren. Tak to není, ale je jasné, že do dvorního průčelí se zasahovat bude. Nevidím důvod, proč ne – nejde o žádnou prvořadou památku. Také podzemní garáže pod Náměstím Republiky jsou podle mne OK – je to jedno z mála míst, kde by mohly být a odlehčit ulicím přeplněným auty. Aby tam neparkovali jen úředníci, je třeba – jako v celém civilizovaném světě – přijmout tvrdá regulační opatření. Kdo chce bydlet ve světově unikátním centru Prahy, musí svého miláčka umístit do garáží. Pokud na to nemá, nechť ho zaparkuje v jiné čtvrti. Chce-li jej vidět z okna svého bytu, nechť se přestěhuje jinam (výjimky ovšem pro disables). Přeplněné uličky by se vyprázdnily a policie by tvrdě postihovala každého, kdo v nich zaparkuje.

Aby nebylo mýlky – kasárna mám rád, znám je důvěrně, neboť jsem se jejich historií zabýval. Jsem rád, že se nejcennější partie areálu zachová. Raději bych viděl kapacitně menší dostavbu. Ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuji kompromis za ještě přijatelný. Aby to třeba někdy příště nedopadlo hůř, je třeba včas a přesně stanovit podmínky – objemy, výšku římsy, odstupy. Tam je jádro pudla.

Zdeněk Lukeš, lukes@gts.cz

(Autor je historik architektury.)

Zdroj: http://pes.eunet.cz/clanky/2003/02/28503_0_0_0.html