[anlu]

Milý pipo,
jsem ráda, že tě téma zaujalo a díky za tvůj názor…

Věřím, že bez bližšího vysvětlení a hlavně vyzkoušení software jeho nabídka působí, jako příručka na zázraky do třech dnů a nemožné na počkání :-)
Pro bližší seznámení ti mohu nabídnout odkaz na stránky, kde najdeš informace k projektu v rámci kterého metodický software vznikal. Jsou tam i výstupy z výzkumu, které předcházely vzniku software a popis z jaké teoretické báze se při jeho tvorbě vycházelo… Jde o přístup z pohledu cestovního ruchu (zážitková turistika), což muzea potřebují jako sůl…

odkaz na zmíněné stránky:

Na těchto stránkách je ke stažení i samotný software, ale zatím v nedoladěné podobě – klikni v menu na odkaz “metodický software”, zde je odkaz ke stažení programu, není třeba instalace nějakých dalších programů, měl by fungovat ihned po stažení.
Je to první verze a nyní pracujeme na vychytání případných nedostatků, jako třeba terminologie apod.
Když budeš mít čas (což chápu není jednoduché) a chuť se softwarem proklikat, bude to super, budu ráda za tvůj názor! Můžeš si tam zkusit zpracovat nějakou svoji domácí sbírku ;-) Software má alternativu i pro sbírky nemuzejní povahy…

A co se týče těch expozic a jejich nedostatků…
S problematickým nasvětlováním expozic rozhodně souhlasím, nevzpomínám si, že bych navštívila expozici/výstavu, kde bych neřešila nějaký problém se světlem, např. tradiční odrazy světla ve skle, stínění si, šero apod. Je to zásadní prolém.
Obecně si myslím, že je to jeden z důsledků toho, že při realizaci expozic a výstav je jejich uživatelská kvalita až na posledním místě. Přednost má výtvarný záměr a dokonalost a celkový dojem – jak to vypadá na pohled. Pak technické řešení a také to aby se tam nějak podařilo dostat vše, co jsme navybírali, zejména všechny texty…
To se pak odráží i v tvé druhé připomínce – předměty jsou umístěny na tom místě, kde to ladí výtvarníkovu oku nebo kam se ještě vešly… A já ještě větší problém vidím v umístění popisek a textů, nemluvě o jejich délce, šířce řádku, velikosti písma apod. Přijde mi, že až dogmaticky se opakují chyby toho to druhu v expozicích i výstavách, z hlediska uživatele (návštěvníka) dost problematické (mě to dokonce vždycky znovu naštve a texty nečtu, koupím si katalog, pokud k výstavě je, a přečtu si to až doma či v kavárně, ale hlavně v sedě…).
Upřímně bych obecně uvítala uvolněnější atmosféru ve výstavních prostorách… chápu, že ne všichni lidé se umí chovat a tak dozor v muzeu být musí, ale občas nějaké to křesílko, židle, stolek, ideálně i malá kavárna uprostřed expozic… trochu kulturně- klubová – kavárenská atmosféra…
Tím ale přecházím k tvé třetí poznámce – filozofie muzejních prezentačních forem – tvůj názor sdílím – podle mě jde i o filozofii muzeí jako takových… Myslím, že částečně tkví problém v tom, že muzea stále lavírují mezí tím, zda mají být spíše vědeckou institucí nebo kulturním centrem… výchovně-vzdělávací role muzea – expozic a výstav s veškerým doprovodným programem je někde mezi tím… a tak je to zamrznuté, neumí (a většinou asi ani nechtějí) opustit staré zaběhané způsoby, na druhou stranu aspoň někteří cítí, že posun je třeba… a pak už nastupují často zmiňované důvody – nejsou peníze, nejsou lidi… není vůle…

Pipo, můžeš mi ještě napsat – přiblížit, jak konkrétně by sis to medializování muzeí/expozic/výstav, na místo pouhého inscenování, představoval? Je to rozhodně zajímavé téma.

Děkuji za debatu!

Zdraví lucie

p.s. to je hrozné jak se mi do vět plete slovenština, mám to na poslouchané ještě ze společného československého předrevolučního vysílání a jak čtu vaše slovenské příspěvky, pořád se mi vkrádají slovenská slova ;-)