aktivita " diskusia " Všeobecné diskusie " Milan Rastislav Štefánik

Označené: 

  • asomtam

    člen
    12. marca 2012 o 9:06

    Tuším, že najobľubenejšia podoba…

  • harp

    Administrátor
    15. marca 2012 o 15:48

    Aj s nostalgiou spominam…. Tuto si vsak nepamatam.

  • harp

    Administrátor
    15. marca 2012 o 15:49

    A pridavam dalsie.

  • harp

    Administrátor
    15. marca 2012 o 15:52

    Som Slovák telom i dušou – neznám lásky polovičatej.

    Kto si myslí, že mu slobodu druhí vybojujú, ten jej nie je hodný.

    Kto zaobchádza so všetkými ľuďmi rovnako, uráža tých, ktorí sú lepší.

    Naša sloboda bude, a preto je už dnes.

    Pre ľudí pevného predsavzatia a vytrvalosti niet nemožnosti.

    Nech každý z nás je dnes lepší, ako bol včera, a vlasť naša bude veľká a slávna.

    Žil som krásny život, prežíval som večnosť v sekundách.

    Nežiadam nič iné, len aby moji ľudia mohli umierať za svoje ideály.

    Ak už mám padnúť, nechže som aspoň v slovenskej zemi pochovaný.

    Nemôžeme udalosti tvoriť. Tie sú výsledkom tisícich faktorov, na ktoré nemáme na všetky vplyv. Môžeme im však dať určitý smer, útvar.

    Národu sa nedáva, len žobrákovi, národu treba obetovať.

    Búrlivý je môj život a bude plný zápasu. So šťastím by som sa delil, ak však padnem, chcem padnúť sám.

    Veriť, milovať, pracovať.

    Budúcnosť moja je buď skvelá, buď nijaká.

    Život na mňa musí čakať, a nie živorenie.

    Verím vo vývoj vedy, a preto vo vývoj všetkého, čo je šlachetné a človečenstvu prospešné.

    Ach, aké hrozné je poznanie skutočnosti.

    Národ si slobodu musí zaplatiť svojou krvou.

    Mne nejde o to, za cenu nečinnosti kúpiť si život. Ja nechcem žiť o dvadsať-tridsať rokov. Teraz-teraz chcem žiť.

    Roky a roky žijú dakedy ľudia vedľa seba a sú si cudzími.

    História a zdravá logika ukazujú, že čo je zhnité, nemá trvania.

  • harp

    Administrátor
    15. marca 2012 o 15:54

    Vzdycháme, že život je krátky a súčasne ním ľahkomyseľne mrháme.

    Ach prečo nežijeme vždy logicky: s dušou skromnou, ale nie otrockou, so srdcom šľachetným, bez známok slabosti, s mysľou bádajúcou bez prenáhlenia a preceňovania svojich schopností.

    Blúdim vo svete sám a smutný, moje jediné šťastie je, že sa stanem užitočným. Verím vo vyšší ideál, chcem slúžiť.

    Aká tragédia a aká komédia je ten život.

    Miluj, ale zachovaj si svoju silu, voľnosť, individualitu.

    Odmietam akéhokoľvek sudcu. Tým môže byť iba Boh alebo jeho hlas v mojom svedomí.

    O toľko som volnejší, o koľko som učenejší a o toľko nevedomosť v putá jíma.

    Kto si zachová krásu duše, nikdy sa nebude cítiť nešťastným, najšpatnejšou vecou je hnusný chrakter.

    Kto si myslí, že mu slobodu druhí vybojujú, nie je jej hodný.

    Pomôžte mi oslobodiť moju vlasť!

    Demokracia, to znamená myslieť skôr, než jednáš, či tým nepoškodzuješ blížneho, rodinu, národ, spoločnosť. To znamená opanovať svoje vášne, nie rozprávať, ale problémy riešiť. Demokracia je organizovaná myšlienka, to je idea proti chaosu.

    Sila ducha je neobmedzená a nemá hraníc.

    Milujem pravdu nielen z mravného stanoviska ale aj ako matematik. Ako priama čiara je najkratšoím spojením dvoch bodov, tak je pravda najkratšou cestou k uskutučňovaniu našich predstáv.

    Ja s udivením hľadím do vesmíru a snažím sa určiť v ňom súradnice mojej duše.

    Ja som matematik. Hľadám veci pozitívne, hlavnou vecou je objasniť si cieľ a jeho hodnotu.

    Je potrebné ľudí učiť veriť, je potrebné ich milovať napriek všetkých ich chybám, je potrebné učiť ich milovať, ale nevyhnutné je tiež pracovať a učiť pracovať iných.

    Poctivosť nie je slovo – to je logický dôsledok života..

  • harp

    Administrátor
    15. mája 2012 o 10:22

    V Trnave si uctili osobnosť generála Štefánika TRNAVA

    4. mája (SITA) – Osobnosť Milana Rastislava Štefánika si pri príležitosti 93. výročia od jeho tragickej smrti v Trnave pripomenuli predstavitelia mesta, samosprávneho kraja, spoločenských organizácií a politických strán položením vencov pri jeho soche. Viceprimátor Bystrík Stanko v príhovore povedal, že Štefánik sa svojou prácou a nasadením pre slovenský národ, hlavne v rovine diplomacie a politiky, zapísal nielen do dejín Slovenska, ale zanechal nezmazateľnú stopu v európskom priestore.

    Viac na: http://www.obnova.sk/diskusia/trnava?page=8#comment-65125

  • antik

    člen
    17. mája 2012 o 10:49

    Článok s názvom, ktorý možno pokladať za žurnalistické zveličenie

    čítajte viac…

  • asomtam

    člen
    8. júna 2013 o 7:28

    Pohľadnica

  • mazoslav

    člen
    11. júna 2013 o 12:20

    …úžasný človek, velmi zaújmavé informácie

  • asomtam

    člen
    28. júna 2014 o 2:27

    Možno, že sa niekto poteší z tohto môjho scanu.

    MALI SME MY SOKOLA …. )
    MUŽSKÝ SBOR · NA SLOVÁ ~
    ŠTEFANA. KRČMÉRYHO
    PRE SPEVÁCKY SBOR SLOVENSKÝCH
    UČITEEOV Z PRILEŽITOSTI 10. VÝROČIA
    JESTOVANIA ČSL. REPUBLIKY SLOŽIL
    MIKULÁŠ SCHNEIDER-TRNAVSKÝ

  • asomtam

    člen
    28. júna 2014 o 16:29

    a ešte jeden Štefánik

    Pochod generála Štefánika: pre klavír a spev

    Ferko V Brezovský

  • asomtam

    člen
    27. septembra 2014 o 6:14

    Proč zemřel Generál dr. Milan Rastislav Štefánik?

    ..aneb Benešovo Monte Carlo

    Motto: Bolševismus podporuje nejnižší člověčí pudy, demokracie apeluje na lidskou čest a svědomí. Bolševismus kupuje duše za výhody čímž vytváří strany banditů a sektářů. Bolševismus je rozklad, bída a hlad, zatímco demokracie tvoří, a je tak základem normálního života a blahobytu… Milan Rastislav Štefánik

    Kartouzy, pokladnice tajemství. Z vyprávění muklů.

    MUDr. Rudolf Maxa odsouzen na 16 let jako retribuční, stomatolog z Paříže, přítel majora Štefla, francouzského důstojníka a zakladatele roty Nazdar vyprávěl toto v Kartouzích:

    Nepohodlný byl generál dr. Štefánik pro Beneše hlavně proto, že před odletem na ruskou frontu k našim legionářům požadoval na schůzi svolané majorem Šteflem ve Švýcarsku, za přítomnosti dalších představitelů našeho osvobození od pana dr. Beneše vysvětlení, kam přišla většina sbírky amerických Čechů a Slováků ve prospěch financování zahraničního odboje.

     

    TGM svěřil tento obnos proti podpisu do rukou pana Beneše. Když tento ale nebyl ochoten podávat vysvětlení, generál dr. Štefánik zbledl rozčilením a naléhal, kam ty peníze přišly a k čemu byly použity. Pan Beneš zrudl v obličeji a všelijak se vykrucoval.

    Jen major Štefl zachoval klid a hladil si svůj černý vous. Vytáhl z aktovky deník “Petit Parisien” a přečetl článek, že dr. Beneš, zvaný “roi de ROULETTE” (král rulety) prohrál v Monte Carlu velké sumy peněz. Článek byl ukončen otázkou, odkuď ty peníze měl.

    Pan Beneš zařval:

    To je provokace někdo mne chce kompromitovat manipulovanou lží!

     

    Generál Štefánik, který se mezitím uklidnil řekl:

    Jsme v cizí zemi, zde se hádat nebudeme. Vyjasníme si to před národním soudem za přítomnosti prezidenta Masaryka, jak a kdo pro naši zemi pracoval a s těmi dary na osvobození hospodařil… Schůze se rozešla rozmrzele.

    Major Štefl při loučení s ostatními prohlásil:

    Přátelé, to jsou jen zatím začátky. Mnoho si od toho neslibuji. Defraudace je kriminalita. Dr. Beneš od této chvíle nebude spát a jen kout pikle, jak se zbavit soudního přelíčení.

     

    Převážnou část sbírky amerických krajanů získal pro první odboj předseda Čechoameričanů Dr. Karel Pergler, organizátor a vůdce tohoto odboje. Hned po převratu v roce 1918 byl uklizen jako velvyslanec do USA a později do Japonska. Doma byl zvolen poslancem. V roce 1932 předložil otázku amerických peněz veřejně, že je konečně čas, aby to TGM, který je předal dr. Benešovi, konečně vyůčtoval.

    Během 48 hodin bylo zjištěno, že je americkým občanem a na nátlak vedení státu musel republiku opustit. Bylo zjištěno, že není Čechem, ač se narodil v Čechách. Přestože po řadu let byl v zastupitelských službách našeho státu a jako takový ho reprezentoval a byl 2× zvolen poslancem. Typická ukázka tehdejšího hradního teroru, řízeného Benešem. Kdyby se bývalo ono vyšetřování uskutečnilo, alespoň část pravdy o Benešovi by se bývala už tehdy dostala na veřejnost.

    A mohlo být zabráněno uskutečnění jeho dalších ničemností na pokračování, včetně zaprodání naší země do bolševické sféry. Aby zlí lidé zvítězili, stačí, když ti dobří mlčí.

    Po návratu generála Štefánika od legií v Rusku v roce 1918, kde už byl jako ministr války nového státu, psal pan Frič, jeden z účastníků tehdejšího setkání majoru Šteflovi – v té době již konzulovi našeho státu v Paříži.

    Pan Frič psal toto:

    Že pozoruje intriky proti generálu Štefánikovi a snižování jeho věhlasu mezi politiky.

    Že pan Beneš se jako jediný staví vedle TGM, že má pocit, jako kdyby pana Beneše hryzala vyhrůžka Národním soudem po návratu Štefánika do vlasti.

    A navíc, že se mu dostaly do rukou nějaké dokumenty, dokládající přípravu atentátu na generála Štefánika při jeho návratu vlakem.

    To bylo sděleno i generálu Štefánikovi a ten byl rád, že se někdo stará o jeho bezpečí. Při návratu z Itálie do vlasti použil tedy pro něj již připravené italské letadlo Caproni.

    Netušil, že letí v letadle smrti.

    Přesto, že kde kdo v Bratislavě znal poměrně přesnou dobu příletu generála Štefánika, vojenské jednotce bylo tvrzeno, že se čeká maďarské výzvědné letadlo, které musí být sestřeleno. Vojáci poznali sice ne maďarskou, ale italskou značku na křídlech celkem zavčas, ale…! Proto byli postupně podle stupně upovídanosti likvidováni.

     

    Smrt generála dr. M. R. Štefánika – dle Ferdinanda Peroutky.

    V neděli 4. května 1919 před polednem chystala se Bratislava slavnostně uvítat osvoboditele generála dr. Milana Rastislava Štefánika. Několik minut před dvanáctou objevil se nad Bratislavou italský dvojplošník a začal kroužit nad letištěm. Bylo větrné počasí. Snad sražen větrem, snad z jiné, nikdy nevysvětlitelné příčiny aeroplán prudce zakolísal, začal kolmo padat k zemi a zmizel zrakům pozorujících. Za malým lesíkem vyrazil k nebi proud černého dýmu.. Tragédie, jak se tušilo, byla dokonána.

     

    Tolik doslova dle publicisty Ferdinanda Peroutky v jeho “Budování státu”. Je známo, že pan Peroutka patřil k “hradním” stoupencům politiky pana Beneše. Proto větrem obešel “nikdy nevysvětlenou” smrt generála Štefánika, ale nechal si dvířka k možnému útěku z vědomé lži otevřená slovy “snad z jiné, nikdy nevysvětlitelné příčiny”.

    K odhalení mohyly generála Štefánika přišli všichni – mimo Beneše a komunistů.

    Upraveno dle studie M. Lička v SNN 1990

    Byla to vražda..

    Okolnosti, za jakých došlo k vajnorské katastrofě byly na Slovensku veřejným tajemstvím. Jeden z prvních žalobců byl Milanův bratr Igor Štefánik, evangelický kněz z Palanky v Jugoslávii.

     

    V dopise, zveřejněném v Národních novinách v Martině, napsal:

    Generálovu smrt nezapříčinila náhoda, to byla úkladná vražda! Na to poukazují mnohé stopy, které čekají na vyšetření.

    Bratr Igor učinil veřejné prohlášení protože doufal, že na základě toho dojde k soudní žalobě a řádným vyšetřováním budou praví viníci v pozadí usvědčeni. Nedošlo! Místo toho bylo sestaveno několik komisí postupně za sebou, do kterých ovšem členy jmenoval Hrad a všechny končily závěrem: Nešťastná náhoda.

    Veřejné mínění označovalo právě Beneše za hlavního viníka vajnorského neštěstí. Ještě jednou pak bratr Igor veřejně protestoval při odhalování mohyly na Bradle projevem, ve kterém také upozornil na nepřítomnost Beneše.

    V roce 1919 začal neveřejný proces s vojáky, kteří o střelbě vypravovali: při přeletu letadla nad dělostřeleckými kasárnami ve výši asi 100 m vypálili na rozkaz salvu z pušek a potom stříleli jednotlivě. Pravděpodobně letedlo zasáhli, protože počalo hořet. “Dostali jsme rozkaz”, vypovídali, “že přiletí nepřátelské letadlo a že ho musíme sestřelit”.

    Nebylo to poprvé, co vojáci takto hovořili. Soudní projednávání však bylo náhle přerušeno, svědkové byli policií zastrašeni a celá záležitost se dočasně ututlala. Žár oprávněného podezření však pod povrchem doutnal dál a trvale narušoval vztahy mezi Slováky a Čechy.

    Hradní historik Ferdinand Peroutka, který se snažil zpočátku vysvětlit zřícení letadla “asi závanem větru”, po letech přiznal, jak byl generál Štefánik na Hradě a pro jejich politické zájmy nežádoucí.

     

     

    Peroutka:

    Byly spekulace o tom, jak by se asi Štefánik zachoval, kdyby návrat do vlasti přežil. Musíme přemýšlet, jakou úlohu by hrál v demokratické republice tento zarytý individualista s aristokratickými zálibami, kdyby ho osud nebyl skolil na samotném začátku..

    Měl mnoho předpokladů v sobě, aby se stal přívržencem diktatury na vůdcovském principu. Na kterou stranu by se postavil, když po letech začaly tyto myšlenky rozrušovat Evropu? A jak velká by byla v kritické chvíli jeho osobnost? Jaké by z toho vznikaly zmatky a problémy (rozuměj pro Beneše, ne pro oba naše národy). Štefánikovou smrtí se posílila převaha liberálních realistů v zahraničním odboji. Neboť ti, co nakonec po jeho smrti zůstali, byli realisti.

    Vítězství zaharaničního odboje se datuje přece dnem 28. října 1918. Kdo tedy “zvítězil” toho 4. května 1919 zavražděním generála Štefánika? Při každém podezření z vraždy se nejdříve zjišťuje, kdo mohl mít z jeho smrti prospěch. Peroutkův článek mohl být také indicií k usvědčení organizátorů zločinu.

    Sestřelení generála Štefánika – likvidace posledních svědků ještě po roce 1945.

    Po sestřelu italského letadla Caproni s generálem Štefánikem, po výsleších po květnu 1919, začali za záhadných okolností umírat vojáci, kteří přiznali, že se zúčastnili střelby. To se dozvěděli Jiří Forman z Plzně a Oldřich Fořt z Litomyšle, oba v tu dobu pracující v Praze. Když vypozorovali, že i oni jsou sledováni, uprchli jedné noci do Paříže. Tam se živili až do roku 1938 malováním pokojů.

    Teprve po odletu Beneše z Prahy do Londýna, odvážili se vrátit domů. Zde zjistili, že až na další dva, jsou už jen poslední čtyři dosud žijící z jednotky, nasazené tehdy k sestřelení letadla. Při pátrání po těch známých zjistili, že například jeden z nich, Bohumil Raiman, zemřel už v roce 1930 v Proseči za nevysvětlitelných okolností.

    Ale hned v květnu 1945 po návratu Beneše do vlasti, byli tito poslední 4 pozatýkáni a se svými vědomosti jako retribuční izolováni za zdmi věznic.

     

    Ale nemluvili, věděli už co by následovalo. Takto aspoň přežili.

    Jiří Forman z Plzně – 16 let
    Oldřich Fořt z Litomyšle – 16 let
    Lesní inženýr Starý – Slovák – 20 let
    Karol Murgaš – Slovák – 20 let

    Dr. Štefánik jako prozíravý státník

    Oproti nazorům Masaryka a Beneše prosazující neutralitu, která byla vlastně přímou pomocí počínajícímu bolševismu, měl generál Štefánik v roce 1918 na Sibiři k legionářům projev, který ho kvalifikuje i jako prozíravého státníka.

     

    Mimo jiné řekl:

    Bolševizmus je popieranie demokratizmu. Bolševizmus kričí a reve, demokracia myslí, poučuje a přesvědčuje.
    Bolševizmus sťahuje bližnému s tela kožuch, demokracia šije plášť pre všetkých, i pre chudobných.
    Bolševizmus poburuje najnižšie pudy, demokracia apeluje na česť a svedomie.
    Bolševizmus dává ĺudu pálenku a dýku, demokracia kladivo a pluh.
    Boľševizmus hádže protivníka do mora, vytahuje ho zo žalára a ubíja ho, demokracia lieči, prípadne trestá a napravuje.
    Bolševizmus kupuje duše za výhody tvorí strany banditov a sektárov, demokracia zaručuje účasť všetkých na výhodách a právach.
    Bolševizmus je rozklad, bieda a hlad. Demokracia tvorí, je základom normálneho života a blahobytu.
    Bolševizmus je oslňujúcí záblesk traskaviny, demokracia žiarivý maják spásy.
    Bolševizmus je nepriateĺom ĺudstva a musí sa proti nemu bojovat.

    Beneš o demokracii jen žvanil – dr. Štefánik ji chtěl praktikovat! Vývoj vedoucí k našim národním katastrofám dal dr. Štefánikovi za pravdu.

    K sestřelení generála Štefánika soudruzi mlčeli. Byl antibolševik.

    Historie se velmi často píše cenzurováním událostí, opakováním lží nebo mlčením o nepohodlné pravdě. Na příklad jak na letišti Vajnory u Bratislavy shromážděný lid slyšel střelbu a v zápětí viděl Štefánikovo padající letadlo z výšky už jen asi 100 m během přistávání.

    Tak to také ve zprávách přinesla většina novin. Pak bylo “doporučeno” mlčení, trvající dodnes. Poněvadž šlo o generála Štefánika, zavilého antikomunistu, soudruzi za jejich 40 let neměli zájem se exponovat pro pravdu.

    Ještě dnes, historik zatížený bývalou hradní poddajností nebo národně-socialistickou legitimací, když už střelbu a zřícení nemůže popřít, pokouší se zločin “vysvětlit” závanem větru. Nebo náhlou nevolností generála Štefánika, který ze vzrušení z návratu do vlasti údajně mohl omdlít, padl na řídící páku a tím strhl letadlo do propasti.

     

     

    Dokonce úmyslnou sebevraždou Štefánika za zoufalství z časté nemoci a že mu prý bylo lhostejno, že zaviní smrt ještě dalším třem členům posádky. Nebo připouští, že ta střelba, kterou slyšelo na tisíce shromážděných občanů, sice byla, ale prý někde v dáli na maďarském území. A dalšími podobně trapnými blekotinami se vrtichvosti snaží zdůraznit nevinnost Beneše, zodpovědného za tento zločin.

    Také krysy, zahnané do rohu, při hledání možnosti úniku, se vztekle brání vyskakováním, kousáním a drápáním. S jejich “pravdou” zakrývanou zdánlivou seriozností intelektuálů a pánů profesorů je to jako se šídlem v pytli.

     

    Tak svět odplácí

    Masaryka a Beneše jako politiky udělal Štefánik. Až do setkání s ním byli jen součástí hejna, jež obletovalo dohodové štáby. Když ve Francii byla dne 21. srpna 1914 založena rota Nazdar a o den dříve v Kyjevě ustavena Česká družina v ruské armádě – v tu dobu byl Masaryk pořád ještě ve Vídni.

    Byl to Štefánik, který po jeho příchodu na západ oba dva uváděl k představení tehdejším vlivným. Všechna memoranda před tím, která Masaryk psal čelným osobám dohodových států, zůstávala nezodpovězena. Jméno jim udělaly teprve legie a dr. Štefánik, Slovák, francouzský občan a generál, zakladatel našich italských legií, snoubenec italské princezny a tak dále..

    Zdroj: Černá kniha minulosti; autoři Zbyněk Ludvík jáchymovské KZ-číslo 02480, Václav Bureš jáchymovské KZ-číslo 13244 a jiní. S laskavým svolením autora knihy Zbyňka Ludvíka uveřejněno na webu Atllanka (Václav Bureš již bohužel zemřel v roce 2000)

    Sepsal Viktor Malý

     

    Doslov od Atllanky

    Dlouho jsme váhali se zveřejněním tohoto článku – jeho podoba má totiž dost prvků zavánějících konspirací. Třeba to konspirace je, netušíme.., a těžko někdo po uplynulých letech prokáže skutečnou pravdu.

     

    Když ale zapomenete na konspirace a přijmete tento text jako jedno s možných vysvětlení naší novodobé státní historie, zjistíte jak úžasně ta kolečka okolo Beneše, Sovětů a bolševismu do sebe zapadají – a proto tu ten text je. Jeho cílem je zaujmout a přinutit naše „dané a neměnné pravdy“ k ústupu a zlenivělý mozek donutit opět ke svobodnému myšlení.

    Protože svoboda je k ničemu jedinci, kterého za kus žvance odnaučili páni myslet.

    A právě historie nás učí, že ptáci, zvířata i lidé se často dobrovolně navracejí do svých volier, zoologických zahrad a koncentráků – protože ztratili schopnost samostatně žít. Svět se tak pohybuje ve stále menších kruzích, které nás jednoho dne zcela pohltí.

    Proto čtěte, myslete a bojujte za svou svobodu a staňte se tak konečně pány vlastních osudů a změňte tím pro své potomstvo navždy svět. Kdo – když ne vy, a kdy – když ne teď! Nová levicová a islámská totalita klepe na naše dveře a my je máme pro každého otevřené…

    Nepřehlédněte:

    Černá kniha minulosti ze které je čerpáno u nás nikdy oficielně nevyšla. Je šířena do Česka „samizdatem“ a objednat a zakoupit ji můžete zde: ZLudvik@t-online.de Přijde vás s poštovným zhruba na 320 Kč. Vřele doporučuji všem, co si konečně chtějí přečíst něco jiného, než komunistické vyprávěnky, o své vlastní minulosti. Další neméně zajímavé knihy bojkotované ze strany našich levicových nakladatelů najdete zde, ve Stánku antibolševické literatury

     

    Více zde: http://pigopolach.webnode.cz/news/za-co-pane-boze-za-co-aneb-neco-impresi-nad-kausou-parkanova-vypoved-revizionisty-a-valecneho-stvace-jana-sinagla-na-policii-a-slusny-pan-fischer/
    Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz

  • asomtam

    člen
    26. januára 2015 o 9:41

    Znova aktualne

  • asomtam

    člen
    30. októbra 2016 o 20:22

Page 5 of 5
Start of Discussion
0 of 0 odpovede/odpovedí June 2018
Teraz