Rokoko

Obnova.sk Fotografia

V 18. století přechází temné a mystické baroko plynule do lehkého a galantního rokoka. Název tohoto směru vznikl z francouzského slova ‘rocaille’, kterým byl označován v té době oblíbený ornament složený z lasturovitých útvarů. Rokoko je svou podstatou, stejně jako baroko, ornamentální styl. S barokem však nelze rokoko ztotožňovat, i když oba styly jsou si příbuzné a rokoko přijímá mnohé principy baroka, jako například nepravidelnost a dynamické linie.Rokoko nacházelo zálibu v exotice, díla obsahovala smělost ve výrazech, pramenící z touhy po eleganci a jasnosti. Malíři se zajímali o drobné, přirozené věci, líčili rozmanitá milostná dobrodružství. Žena pro ně byla námětem rozkoše a potěšení, křehkého a lahodného erotismu. Lehké, ba přímo něžné, doteky malířova štětce vytvářely jemně detailní dekory, porcelánově dokonalé napudrované tváře a výstavné účesy v celé paletě pastelových barev. Obrazy působí bezstarostnou náladou kratochvílí, rozhovorů v parku, pastýřských her a hravým špásováním dam s jejich kavalíry.

Rokokový sloh je jako zvláštní sloh uznáván pouze ve výtvarném umění. Vznikl ve Francii jako reakce na vkus Ludvíka XIV. Velikého a rozšířil se zejména do Německa, Rakouska a Benátek. Začal jako dekorativní styl šlechtických interiérů. Rozpoznávacím znakem je asymetrie. V životním stylu je jeho charakteristickým znakem nošení napudrovaných (bílých) paruk. Život byl ovlivněn vynálezem porcelánu. Typickými barvami byla bílá, zlatá a pastelové barvy. Umění odráželo frivolitu doby.

Obnova.sk Fotografia

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Zdivo v románském a gotickém období

Charakteristickým prvkem románské stavby jsou stěny, většinou (zejména v Německu a Francii) široké. Jako zdiva se používalo především zdiva kvádříčkového z tesaného kamene (navazujícího na římské zdivo opus isodomum). U širokých zdí jsou tak vyzděny jen lícní části stěn s vnitřním jádrem ze zdiva lomového (jde tedy o opus mixtum); užívá se i zdivo klasové (opus spicatum).

Jana z Arku – Panna Orleánská

autor: Jakub Klímek
Prostá selská dívka Jana z lotrinské obce Domrémy se narodila v převratné době stoleté války mezi Francií a Anglií v roce 1412. Již jako dítě projevovala velkou zbožnost. Nikdy se neučila číst a psát, ale byla velmi nadaná a houževnatá a dovedla diskutovat i se vzdělanými lidmi. Když byla Jana malá, slyšela “hlasy” světců a andělů, které jí řekly, že musí znovu nastolit na trůn právoplatného krále Francie. V 17 letech se jí podařilo dostat do Chinonu ke Karlu VII., zvanému pro nepatrný rozsah jeho království “malý král z Bourges”.

V Berlíně začíná ojedinělá výstava výtvarného umění 20. století

Do Berlína v těchto týdnech dorazilo letecky na 200 děl nejvýznamnějších malířů a sochařů 20. století, která vlastní slavné newyorské Muzeum moderního umění (známé pod zkratkou MoMA). Dnes se v berlínské Nové Národní galerii otevírá ojedinělá expozice, považovaná za největší současnou kulturní událost v Evropě: umělecké poklady z New Yorku tu budou k vidění do 19. září.

Julius Mařák

Nejvýznamnější představitel českého krajinářství druhé
poloviny 19. století Julius Mařák se narodil 29. března 1832.
Proslul jako malíř lesa a lesních interiérů, obdivován byl i pro
virtuózně zvládnuté kresby se zdůrazněním účinků světla…

Dva symboly demokracie – radnice a múzeum umění

Francie je již tradičně vnímána jako země s příkladným vztahem státu ke kultuře. Vidíme to také u muzeí, kterým se daří nejen ve francouzské metropoli, ale i v regionech. Jedním z důkazů byla výstava „Nová muzea ve Francii 1990 – 1999“, kterou v roce 2000 uspořádala před Veletržním palácem Národní galerie v Praze a Francouzský institut. Byla na ní představena úctyhodná řádka muzeí postavených nebo rekonstruovaných za poslední desetiletí. Na výstavu navázalo počátkem října odborné kolokvium zabývající se vztahem muzeí k dnešní společnosti.