Omítky – baroko, secese, moderna, kubizmus

Omítky byly bezprostřední součástí stavební hmoty již u primitivních staveb z kůlů propletených proutím. Poté, co stavitelství začalo plnit i funkci estetickou, nabyly omítky zásadního významu. Omítky plní tedy nejen funkce estetické, ale zároveň i praktické požadavky. Zlepšují vlastnosti zdiva, stropů a ostatních konstrukcí, které by bez nich nevyhovovaly vzhledově, ani po stránce fyzikálních požadavků a životnosti. Přehled druhů omítek z hlediska časového.Baroko:
Omítka nabývá vrcholného významu. Zcela mizí režné zdivo, všechny konstrukce jsou omítané. Na stavbách vzrůstal podíl štukatérské práce. Štuky bývaly i v podobě prefabrikátů. V omítkách se objevují dosud neznámé prvky, např. vsazované lastury, kovové ozdoby. V interiérech vznikají zvláštní povrchové úpravy jako stucco lustro. Základní složkou barokních omítek je vápno s hydraulickými vlastnostmi a praný říční písek. Barokní omítky nebyly kvalitativně v podstatě odlišné od omítek renesančních.

Klasicismus:
Omítky se uplatňovaly především v souvislých hladkých plochách, výjimečně jako reliéfy. Používají se štukatérské prvky a reliéfní členění průčelí lisénami, šambránami aj.

Historizující styly:
S průmyslovou výrobou se rozšířilo uplatnění prefabrikovaných detailů. Omezená škála forem způsobovala stereotypní výraz průčelí.

Secese:
S vysokými nároky na dekorativní funkci se omezila prefabrikace a oživila tvorba štukatur bezprostředně na průčelí. Základní plochy jsou členěny šrafováním, na parapetech se používá nához drobným kamenem (technika perlování). Novým konstruktivním prvkem jsou kašírované prvky na ocelovém pletivu.

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Kamenosochařské prvky na fasádách ?

Historická architektura je natolik rozmanitá, že v podstatě není pravidlo, kterého by neexistovaly výjimky. S vědomím existence výjimek lze ale konstatovat, že na našem území se až do sklonku 19. století běžně dostupné druhy kamene užívaly nikoliv pro svůj vzhled, ale pro své technické vlastnosti. Kámen se na stavbách užíval k nejrůznějším účelům: od základů, přes zdivo, konstrukční prvky a tektonické články až po architektonickou plastiku. Protože nebyla k dispozici ocel ani beton, standardně se z něho prováděly namáhané části staveb jako jsou překlady, ostění a vykonzolované prvky.

Obnova omítek historických staveb

Omítky jsou významnou součástí architektonického dědictví.
Obecně mají dvojí funkci: ochrannou a architektonickou. Ve srovnání
s novou stavební produkcí je specifikem omítek historických staveb jejich
kulturně historická hodnota. Problematiku obnovy omítek historických staveb
můžeme rozdělit do dvou vzájemně souvisejících okruhů, a to na okruh kulturní a
na okruh technický.

Zdivo v románském a gotickém období

Charakteristickým prvkem románské stavby jsou stěny, většinou (zejména v Německu a Francii) široké. Jako zdiva se používalo především zdiva kvádříčkového z tesaného kamene (navazujícího na římské zdivo opus isodomum). U širokých zdí jsou tak vyzděny jen lícní části stěn s vnitřním jádrem ze zdiva lomového (jde tedy o opus mixtum); užívá se i zdivo klasové (opus spicatum).

Technologia starostlivosti o historické omietky

TECHNOLOGIE PÉČE O HISTORICKÉ OMÍTKY
Dagmar Michoinová
Omítky historických objektů mají velkou historickou, uměleckou a dokumentární hodnotu. Tvoří velmi širokou škálu tvarů, struktur, povrchových úprav. Použité materiály mají různé, specifické vlastnosti, které jsou dány originálním složením, osobitým zpracováním a zdobením, jedinečným vývojem za specifických podmínek. Omítky jsou neoddělitelnou a snadno zranitelnou součástí celé stavby, jsou citlivým indikátorem stavebně technického stavu objektu. V případě, že stavebně technický stav objektu není v pořádku, jsou omítky vážně poškozovány a ničeny. Nelze mluvit o péčí o omítky a přitom opomíjet péči o zlepšení špatného nebo udržení vyhovujícího stavebně technického stavu objektu.
Také proto je péče o historické omítky mezioborovým úkolem památkářů, architektů, projektantů, specialistů na materiály, restaurátorů a technologů. Je to úkol, jehož profesionální řešení je podmíněno vysokými nároky na odbornou vyspělost všech členů realizačního týmu a kompatibilitou. Pouze součinností specialistů může docházet k propojení jejich znalostí a k souhře při provádění prací.
K tomu, aby mohlo být stanoveno, jak efektivně pečovat o konkrétní historickou omítku, je nutné v první řadě zjistit co je příčinou špatného stavebně technického stavu omítek a omítaných konstrukcí. Teprve když jsou odstraněny nebo zmírněny příčiny poškozování, lze přistoupit k vlastním konzervaci nebo k restaurování omítek. Každá dílčí etapa procesu péče o omítané konstrukce, omítky i jejich povrchové úpravy má své technologické souvislosti. Některým z nich je věnován následující příspěvek.