Muzejní (správní) rady

S trochou zjednodušení by se dalo říci, že v minulých desetiletích byla česká muzea téměř zcela závislá na svém zřizovateli a téměř zcela nezávislá na názorech veřejnosti. Není pochyb, že to má být naopak. Nezávislost na zřizovateli se však nesnadno prosazuje, neboť pohodlná mysl má vždy po ruce přízemní přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“.Naštěstí nám ukazují příklady ze zemí, kde svoboda a funkční ekonomika mají hluboko zapuštěné kořeny, že peníze jsou na to, aby muzeím pomáhaly a nikoli řídily jejich směr.

Nezávislost a svoboda jsou přirozeně jevy dočasné a různě vztažené. Jistě si lze představit muzeum se špatně složenou a zmanipulovanou správní radou, která není žádnou zárukou nezávislosti i muzeum bez správní rady, kdy ředitel s dobrými manažerským schopnostmi lobbuje na vhodných místech a kličkuje ve spleti společenských vztahů tak, že si pak může dovolit zcela svobodnou práci. Vždy je ale větší zárukou stability dobré složení mnohočlenné rady fungující podle pravidel nežli schopnost jediného člověka. A vždy je přijatelnější slevit z nezávislosti, když vás k tomu donutí demokraticky ustanovená správní rada, než svévolný úředník nebo bohatý sponzor.

Přesto, že v české legislativě nejsou dosud správní rady pro instituce typu muzeí zakotveny, mohu na příkladu Muzea umění Benešov doložit, že jejich existence je poměrně silnou zárukou svobodně vykonávané odborné muzejní práce.

Muzeum umění v Benešově bylo založeno v překotném porevolučním dění v roce 1990. Vzniklo z iniciativy jeho pracovníků, nikoli z rozhodnutí úřadu. Nebylo proto divu, že mu po prvním roce existence hrozilo zrušení. Tehdy na jeho záchranu podnikli zakladatelé velkou kampaň, kdy pod písemné prohlášení sbírali desítky podpisů veřejnosti včetně významných osobností města i celé republiky. Prohlášení zapůsobilo a muzeum nebylo zrušeno.

V takové situaci byl muzeem vypracován a zřizovatelem schválen statut, obsahující mimo jiné způsob jmenování a fungování muzejní rady. Rada Muzea umění v Benešově je složena ze dvou částí – odborné a veřejné – v přibližně stejně velkých početních zastoupeních. Odbornou část tvoří historici a teoretici umění, historici, psychologové a sociologové z celé republiky. Veřejnou část tvoří reprezentanti různých částí místní komunity, učitelé, lékaři, duchovní, výtvarníci i zástupci trvalých sponzorů. Má také čestné členy, například potomka průkopníka českého muzejnictví – hraběte Zdeňka Sternberga. V původním složení muzejní rady dominovaly osobnosti, které se peticí zasloužily o jeho záchranu. Rada je na naše malé muzeum poměrně rozsáhlá, má 25 členů, což ale zaručuje větší stabilitu a názorovou kontinuitu při postupné obměně jejího obsazení. Členy muzejní rady navrhuje ředitel muzea a schvaluje Městská rada. Zřizovatel – Město Benešov není v muzejní radě zastoupen úředníky, ale některými, ředitelem muzea navrženými členy zastupitelstva. Úředník z nadřízeného orgánu má právo se zasedání muzejní rady účastnit jako pozorovatel. Ředitel navrhl za čestného člena muzejní rady starostu města, který jednání rád navštěvuje. Nesmí vzniknout dojem, že muzejní rada je složena pouze ze sympatizantů naší instituce. To by mělo negativní vliv nejen na práci muzea, ale také na stabilitu rady, která je odvolatelná. Zde byla použita stará moudrost, že nepřítel je méně nebezpečný, když s vámi musí zůstat v komunikačním kontaktu.

Ve vztahu k plánu práce má muzejní rada pouze poradní hlas. Je na nás, abychom zvážili, kdy jej brát více a kdy méně závazně. Významným posláním rady je hodnocení vykonané činnosti. Při tomto aktu má tři možnosti: přijmout výroční zprávu bez připomínek, s připomínkami, nebo doporučit v daných bodech k přepracování. Připomínky jsou vnímány především jako dlouhodobá koncepční doporučení. Podle původního statutu měla rada možnost při druhém nepřijetí přepracované výroční zprávy navrhnout vedle finančního postihu ředitele také jeho odvolání. Zřizovatel později bod o odvolání ředitele zrušil. V případě společensky konfliktních bodů plánu činnosti si vyžádá ředitel muzea písemný názor, resp. doporučení rady, což představuje významnou morální podporu dané činnosti.

Stručně mohu říci, že v průběhu dvanáctileté existence muzea umění se vyskytla řada problémů, jednalo se jednak o vážné nátlaky malých skupin veřejnosti, jednak o bezradnost některých úředníků úřadu zřizovatele ve vztahu k posuzování činnosti muzea. Existence vyrovnaně složené muzejní rady se projevila jako zásadní opora, bez níž by byla ohrožena zejména kvalita práce směřující k veřejnosti. Vzhledem k nepřehlédnutelné morální a odborné autoritě jednotlivých členů rady její ochranný mechanismus v praxi fungoval stejně v obdobích, kdy muzeum mělo právní subjektivitu i mimo tato období.

Anna Fassatiová

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Obnova výplňových prvku historických staveb

Miloš Solař

Dveře, vrata, dveřnice, okenní rámy, okenice, výkladce a další výplně okenních a dveřních otvorů jsou významnou součástí architektonického dědictví. Zároveň však patří k součástem nejvíce ohroženým a zatím nedoceněným. Dlouhou dobu byly předmětem zájmu pouze prvky, které měly umělecko řemeslný charakter. To spolu se skutečností, že výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z méně trvanlivých materiálů než stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky, vedlo masivním výměnám historických prvků za nové.

Zásady obnovy fasád architektury 19. a počátku 20. století

Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje pozornost, úctu a odbornou péči. Pro její obnovu v obecné rovině platí to samé, co pro obnovu jakýchkoliv jiných stavebních památek. Odlišnost je v tom, že architektonická tvorba dvacátého století začala pracovat s novými materiály a konstrukčními řešeními.

Marginální role muzea v současné české společnosti

Spojení „muzeum a změna“ v názvu konference AMG připravené v roce 2003 otevírá různé možnosti, vždy však vybízí k porovnání stavu v průběhu času. Srovnáme-li česká muzea současnosti a koncem 80. let minulého století, snad nejviditelnější pozitivní změnou je pokračující vnitřní strukturování muzejního světa.