Žena, žena, žena… aneb Od kolébky k dospělosti

Po celé 19. století bývaly ženy vůči mužům ve většině případů ve velmi submisivním postavení a svůj život manželovi podřizovaly. Na jejich city, touhy či ambice nebyl bráván příliš velký zřetel.„… intimní stránka manželského soužití nebyla dlouho považována za příliš důležitou. Tak jako v řadě dalších ohledů, i zde byla žena povinna vyhovět svému manželovi. Muž zastupoval rodinu navenek, platil daně, disponoval penězi, určoval rámcově rodinný rozpočet, rozhodoval o osudu manželky a dětí. Manžel měl doma všechny pravomoci „šéfa“, vyžadoval absolutní podřízenost a poslušnost, navíc vlídné chování, péči, úctu a lásku. K tomu ho opravňovala nejen jeho role živitele rodiny, ale i vyšší vzdělání, větší společenský rozhled. Pro manželku platila závazná pravidla chování. Měla být něžná, zdrženlivá a stydlivá, upravená, ale nikoli marnivá či fintivá, schopná respektovat „libůstky“ svého muže, zajistit útulné prostředí domova, za žádných okolností se nesměla protivit svému údělu, ale ani si na něj komukoli stěžovat…

Ženy středních vrstev sledovaly společenské a kulturní dění, byly mecenáškami, filantropkami, dokázaly svého manžela ve společnosti skvěle reprezentovat. Nezbytným předpokladem takového chování bylo přiměřené materiální zajištění rodiny a existence osob, které vykonávaly namáhavou či stereotypní práci v domácnosti a pomáhaly s péčí o malé děti. Představa dominantní ženy byla nemyslitelná. Pokud by snad muži scházela energie nezbytná k zvládnutí role hlavy rodiny, „nechť zůstane bezžencem nebo ať jde do kláštera, aby se nestal směšným před světem…“, radily příručky společenského chování. Přesto nesporně existovaly ženy, které nadvládu muže v rodině odmítaly, ale nebylo jich mnoho…“

Milena Lenderová: K hříchu i k motlidbě

Až do počátku 20. století existovaly vedle sebe dva zcela oddělené světy – ženský a mužský. Ženy, jimž se podařilo prosadit ve společnosti, často vysoce předčily talentem, schopnostmi, vědomostmi a pílí své mužské protějšky. Na přelomu 19. a 20. století se vymanily z předsudků, které je uzavíraly za zdmi domácností a pronikaly do profesí, dříve vymezených pouze mužům. Jejich intelektuální a fyzickou rovnocennost definitivně potvrdila 1. světová válka. Tehdy ženy nahradily muže bojující na frontě a nastupovaly na jejich místa.

I když svůj největší emancipační boj sehrály ženy na přelomu 19. a 20. století, musely celé následující období překonávat staré předsudky. Přestože současná společnost poskytuje ženám rovnocenné možnosti uplatnění a ekonomickou nezávislost, tradiční rozdělení rolí zůstalo zachováno.

„Šikovná ženská, když se do něčeho pustí, dokáže často víc než mužský, protože ženy mají ohromnou sílu přežít a příroda je vybavila pro jejich těžký život.“

Jindřiška Smetanová

6. 10. 2004 – 31. 10. 2004

Putovní výstava “Žena, žena, žena… aneb Od kolébky k dospělosti” (Život měšťanské ženy v 19. a na počátku 20. století) Galerie Vzdělávacího a informačního centra, Masarykovo 8, Kojetín

otevřeno: po – pá 9.00 – 16.00 hodin
Vstupné: dospělí: 10,- Kč; děti, studenti, důchodci 3,- Kč

Výstavu zrealizovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci ve spolupráci s Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě, Muzeem Komenského v Přerově a Muzeem Novojičínska v Novém Jičíně.

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

V Egypte objavili sarkofág s múmiou ženy

Egyptskí archeológovia objavili v oáze Baharíja nachádzajúcej sa približne 360 kilometrov juhozápadne od Káhiry sadrový sarkofág obsahujúci múmiu ženy alebo dievčaťa z obdobia pred približne 2300 rokmi. Informoval o tom generálny tajomník Najvyššej rady pre pamiatky Egypta Zahi Hawass.

Muzejní (správní) rady

S trochou zjednodušení by se dalo říci, že v minulých desetiletích byla česká muzea téměř zcela závislá na svém zřizovateli a téměř zcela nezávislá na názorech veřejnosti. Není pochyb, že to má být naopak. Nezávislost na zřizovateli se však nesnadno prosazuje, neboť pohodlná mysl má vždy po ruce přízemní přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“.

Karlštejn nám nespadne

Jaromír Kubů, kastelán
I když tvrdí, že je kastelánem “pouze” na druhém největším hradě v Českém království, je na své působení na Karlštejně hrdý: “Byla mi dána mimořádná čest dělat kastelána hradu Karlštejn,” říká Jaromír Kubů. Začínal jako průvodce na hradě Kost, působil v Rožmberku, Českém Šternberku, Březnici a na Sychrově. Víc už putovat po českých památkách nechce. “Karlštejn považuji za vrchol.”