Vila Lýdia ±

Obnova.sk Foto

MÍSTO

Vila Lýdia stojí v okrajové části Prešova, na Šidlovci, na již- ním svahu s panoramatickým výhledem na město. V lokalitě v současnosti probíhá intenzivní zástavba rodinnými domy; s architektonickým výrazem, který dnes, bohužel, všeobec ně převládá (vikýře, mansardy, rozehraná střešní krajina).
MÍSTO

Vila Lýdia stojí v okrajové části Prešova, na Šidlovci, na již- ním svahu s panoramatickým výhledem na město. V lokalitě v současnosti probíhá intenzivní zástavba rodinnými domy; s architektonickým výrazem, který dnes, bohužel, všeobec ně převládá (vikýře, mansardy, rozehraná střešní krajina). A právě zde působí vila Lýdia jako zjevení – jednoduchý mo- drý hranol, položený, resp. mírně vtlačený do terénu pod lesem. Mnozí kolemjdoucí ho prý během výstavby považo- vali za prodejnu potravin saturující potřeby obyvatel okolních haciend anebo za dvojgaráž patřící nejbližšímu sousedovi.

DŮM

Je to ale skutečný rodinný dům se vším, co k němu patří. Je dvojpodlažní, přičemž po absolvovaní 60 m dlouhého chodníku (perspektivně lemovaného artefakty přátel – so- chařů), který návštěvníka k němu přivádí od vstupu na po- zemek, se vchází do horního podlaží. Tu se namísto očeká- vaného zádveří nachází kromě oddělené šatny prosklená zimní zahrada s vířivkou. Posuvné dveře toto oázu relaxace, využívající západní slunce, oddělují od obytného prostoru, který zahrnuje kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Na začátku tento prostor zužuje oddělená prostorná koupelna, za ní se už však rozšiřuje na celou šestimetrovou šířku domu. Jeho podélný charakter výrazně umocňuje jednoduché zařízení stejně jako liniové neóno- vé osvětlení. Z levé části obývacího pokoje vede jednoduché jednoramenné ocelové schodiště do spodního podlaží s pokojem dětí, hernou, ložnicí a koupelnou se saunou.

Z herny se přímo vychází na terénní terasu, kterou s horní, zvětšující obytný prostor, spojuje o- celové schodišťové rameno. Zvenku dům poutá pozornost nejen svým tvarem, ale i šedomodrou barvou omítky, která příjemně ladí s dřevěnými rámy oken, i stříbřitými schody stejně jako vlnitým plechem – obkladem vybíhajících stěn propojujících interiér s exteriérem. Zajímavým detailem je posuvný panel z modrého Lexanu stínící v případě potřeby velké okno z obytného prostoru na jižní fasádě. Ten stejný materiál se objevuje ve formě malé markýzy nad vchodem.
Vila Lýdia je skvělým příkladem rodinného domu, který si architekt navrhuje pro sebe a svoji rodinu, takového, který svým výraze jasně dokumentuje architektonický názor autora a součas- ně reálně naplňuje jeho představy o vlastním bydlení.

Hana Kopecká
(převzato z publikace Nové rodinné domy II vydané nakladatelstvím ARCH)

Obnova.sk Foto

Obnova.sk Foto

Obnova.sk Foto

Obnova.sk Foto

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Dom pod orechom

Čtrnáct metrů široký pozemek (na hraně uliční čáry) se směrem do hloubky parcely zužuje na dvanáct metrů. Výškový rozdíl mezi ulicí a vstupem do domu je cca 12 m při 15-procentním spádu terénu.

Antoni Placid Gaudí i Cornet

autor: Eva Dvořáková
Antoni Placid Gaudí i Cornet se narodil 25. června 1852 jako syn kotláře v severošpanělském městečku Reus. Být synem kovotepce neznamenalo zrovna přepychové dětství a navíc ho ještě od malička trápila nemoc – revmatismus. Tato nemoc mu bránila hrát si s ostatními dětmi venku na hřišti, a proto musel být upoutaný k domu. Antoni se také rád procházel v přírodě, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé, a když nemohl chodit tak ho vozil oslík. Tato nemoc se s ním nesla celý je-ho život. Když byl Gaudí malý zemřela mu matka a později i bratr a sestra, která zanechala malou dcerku. Antoni se jí ujal a staral se také o svého starého otce. Sám se nikdy neoženil.

Rodinný dům Elipsion

MÍSTO

Futuristický návrh zatím posledního rodinného domu architekta Ivana Matušíka byl publikovaný v roce 2000, v čase kulatého životního jubilea autora. Dnes máme možnost se seznámit už s realizací tohoto výjimeč- ného díla, situovaného v blízkosti seneckých Slunečných jezer. Originál- ně řešené oplocení s fošnovou výplní už z ulice dává tušit, že v zahradě se ukrývá nevšední tajemství. Úzká stavební parcela sice předurčila návrat k jednotraktu, charakteristického i pro slovenskou lidovou archi- tekturu, avšak charakter domu je nový, nadčasový.

Vila Tugendhat je také technickým unikátem

Ale vraťme se nejdříve do prvních let samostatné tvorby architekta Ludwiga Miese van der Rohe, autora vily Tugendhat. Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do armády a díky své profesi byl následně u ženijních jednotek pověřen výstavbou mostů a silnic na Balkáně. V situacích, ve kterých byl nucen reagovat flexibilně, rychle, ale současně bezpečně, se setkal s řadou stavebních materiálů, jako byly velkorozponové ocelové konstrukce, betony, nové typy izolací a v neposlední řadě i moderní bezpečnostní systémy. Protože byl architektem kreativním a otevřeným novým myšlenkám, nebál se následně uplatnit některé technické novinky i v brněnské stavbě.