Služba menšinám jako povinnost

Mnohé z diskusí o činnosti současných českých muzeí obsahují zajímavé nedopatření. Lidé z profese vědí, že je již delší dobu připravován zákon o veřejných službách, který má obsáhnout také kulturní instituce. Nebyl by českým specifikem, bereme si pouze příklad z rozvinutých zemí.Účelem takového zákona je de facto zajištění práv různých sociálních menšin. Většiny si totiž vždy své potřeby snadno odhlasují prostřednictvím volených zastupitelů. Demokracie a humanismus však ctí i práva menšin. Může jít právě o dostatečnou přístupnost významných kulturních hodnot, které musí být financovány z veřejných rozpočtů. Je dobré si přitom uvědomit, že menšiny, o které může jít v českém prostředí, jsou velmi různorodé.

Každý si především představí menšiny národnostní, včetně např. romské. Menšinou v některých komunitách může být také inteligence. Pokud bychom vnímali společnost podle obliby různých druhů tvorby, je statisticky ověřeno, že právě přátelé volného výtvarného umění tvoří nejmenší skupinu mezi ostatními obory. Je potřebné si také uvědomit, že zatímco některé služby některým menšinám jsou v podstatě jen dobročinným darem silnějšího slabšímu, jiné služby, například náročné umění pro inteligenci, jsou velmi výhodnou, někdy i zcela nezbytnou investicí, která se dokáže vrátit i ekonomicky a v relativně krátkém čase.

Proto je naprostým omylem užívat při rozhodování o veřejných prostředcích vkládaných do muzeí umění, stejně jako při hodnocení těchto ústavů, kvantitativní ukazatele typu obecné, nestrukturované návštěvnosti. Na toto téma by bylo možné popsat mnoho papíru. Souvislost je však sama o sobě natolik průkazná, že není třeba více dodávat.

-ag-

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Jedna výstava pokleslého umění zhatí mnohaletou vzdelávací činnost

Je nezbytné podtrhnout jeden závažný problém v práci s veřejností, který vyplývá ze vztahu výstavní činnosti všeobecně zaměřených (vlastivědných) muzeí a muzeí umění. Prvá z muzeí mohou pracovat s celým spektrem hmotné kultury i přírody. Proto z různých důvodů vystavují nejen špičkové výtvarné umění, ale i regionální, lidové nebo kýč. Muzea umění se snaží o výchovný proces směřující k nejvyšší náročnosti na výtvarné umění.

Kultúru nelze řídiť, lze pro ní jen vytvářet podmínky

Kvalita práce muzeí je jednoznačně závislá
na demokratické konstrukci vazby ústavu a zřizovatele.


O vlivu volné tvorby na společnost se v posledních desetiletích hovoří velmi skepticky. Proto je realistické požadovat od muzeí umění spíše činnosti spojené s tradičním zahleděním tvorby do sebe samé, k nimž patří zejména dokumentace jejích jednotlivých oblastí, podpora uměleckohistorického vzdělávání veřejnosti a reprezentace regionu.

Etika je i v muzeích stále věcí odvahy

Podle přísloví Pro pravdu se lidé nejvíc zlobí lze posuzovat některé výtky Václavu Havlovi, že se příliš věnoval problémům morálky v současných českých zemích. Je zcela bez pochyb, že tomu, kdo ctí etiku poctivého a demokraticky otevřeného přístupu k životu takto orientované veřejné úvahy nemohou nijak vadit. Jsou užitečné vždy a všude, coby nenahraditelná sociální hygiena.

Vztah Muzea umění Bešenov (CR) k veřejnosti

S každou úvahou o vztazích instituce a veřejnosti souvisí analýza sociálních skupin, s nimiž komunikujeme. Českou praxi dodnes ovlivňují dva nedobré předsudky podmíněné společenskou situací mezi lety 1948 – 1989. Jeden z nich vede ke zjednodušenému vnímání společnosti coby stejnorodé skupiny jedinců, druhý k zaujatému a zkreslenému vztahu ke společenské elitě.