Mušov – výspa mocného Říma

Obnova.sk Foto

Snad tady, na kopci nad rozlehlou hladinou Nových Mlýnů, mělo ležet hlavní město Moravy. Vrch nad jihomoravským Mušovem skrývá zbytky římských staveb, které napovídají, že tu stálo něco více než jen předsunutá pevnost rozlehlé říše v divokém barbariku.Obnova.sk Foto

V Mušově toho na první pohled moc není, protože archeologické vykopávky neodhalí turistům svá tajemství, přestože jich mnoho skrývají.
Foto: MICHAL MOCEK

O osudu vrchu jménem Hradisko i o jeho zapomnění bylo rozhodnuto už dávno – v roce 180, kdy zemřel filosof a skvělý voják Marcus Aurelius, pán “věčného města”. Jeho smrt znamenala, že české země nikdy nepoznají římskou kulturu a moc jinak než prostřednictvím obchodu a válek. Po proslulé říši tak na našem území zůstala jen jediná velká památka – sídliště na Hradisku.

“Na mušovském kopci se zřejmě plánovala stavba velkého střediska,” říká na základě posledních nálezů Josef Unger z archeologického oddělení Moravského zemského muzea. “Kdyby to dopadlo, jak Římané chtěli, kdyby vznikla provincie Markomanie, bylo by tu asi její hlavní město,” uvádí jednu z hypotéz o významu vrchu.

Smrtí císaře skončily nejen dlouhé války s Markomany, tehdejšími obyvateli Moravy, kteří kolem roku 170 poprvé po staletích ohrozili samotný Řím. Padly i naděje na zřízení Markomanie. A přitom se už už zdálo, že Římané se zabydlí nejen na Dunaji, ale i u jihomoravské Pálavy, pod jejímiž svahy mušovský vrch leží. “Po žádné stránce se tu neměli zle – měli dokonce koupelny a nadbytek veškerých potřeb,” popisuje dějepisec Cassius Dio život římských vojáků na dobytém území Markomanů.

Z letadla lze ještě dnes zahlédnout obrysy zaniklých pochodových táborů jejich legií u jihomoravské Ivaně, u Přibic na břehu Jihlavy či u Charvatské Nové Vsi. Ale jinak, kromě mincí, zlomků keramiky a vzácných předmětů zbyly u nás po Římanech jen pomalu zkoumané trosky na tomto vršku, který lidé odedávna nazývají Hradisko.

Leží nad přehradou Nové Mlýny, tam, kde se od “staré dálnice” E 461 odděluje úzká silnice. Vede k řadě vinných sklípků, nad nimiž se do volného kopce táhnou dlouhé vinohrady. Blátivá cesta kolem nich míří na travnatý vrchol. Z rozlehlého prostranství, kde co chvíli vyletí z křoví poplašení bažanti, je skvělý výhled do rovinatého kraje kolem – a to sem asi Římany přilákalo.

V severní části vrchu pomalu zarůstají travou výkopy, v nichž archeolog Gnirs s finanční pomocí prezidenta T. G. Masaryka vykopal už ve třicátých letech zbytky římských lázní a obydlí s vodovodem a barevnými omítkami. Ve výkopu, který potvrdil i existenci mocného opevnění, se dnes válí hnijící cibule, z níž už raší zelené výhonky.

O kus dál, blízko cesty, která se vrací ke sklípkům, jsou vidět odkryté čtverce černé a žluté hlíny, rozdělené do pásů a čtverců. Tady dnes archeologové hledají kasárna, skladiště i dílny 10. legie, která tu zřejmě byla za markomanských válek umístěna.

Síla tradice nebo působivost římských mincí, které se tu kdysi hojně nacházely, způsobila, že ještě v 18. století zapsal moravský místopisec F. J. Schwoy místní názor, že tady leželo římské město. Jak se dnes ukazuje, důvod pro takovou tradici se tvořil dlouho. Římané sem nepřišli až za Marka Aurelia, ve 2. století. První pozůstatek římské stavby, nalezený na Hradišti, pochází už z přelomu letopočtu, snad z doby válek proti Marobudovi, prvnímu známému vládci českých zemí.

Dnes už tu není kromě obrysu opevnění a odkryté hlíny nic. Ani vědce zatím nenapadlo, že kromě tabule s nápisem “Archeologický výzkum – Vstup zakázán” by se sem hodily i nějaké informace o jediné významné památce po římské říši na našem území. Když se tedy někdo chce o Mušovu dovědět něco více, musí navštívit Moravské zemské muzeum v Brně a jeho archeologické sbírky. Tady se tvoří, znovu a pomalu, představa o mušovském kopci i o tom, co kdysi spojovalo jih Moravy se vzdáleným Římem.

Doporučení pro návštěvu archeologické památky:
– najít si předem aspoň několik údajů o poloze památky, protože její stopy bývají v terénu často nezřetelné,
– nevstupovat na plochy odkryté archeology ani na profily, které oddělují jednotlivá pole jejich výzkumu,
– neprovádět vykopávky o své vůli a bez vědeckého dozoru. I kdybyste sami něco našli, zničíte to nejcennější – informace o místě a souvislostech nálezu, které jediné mohou vysvětlit jeho význam,
– náhodně nalezené předměty předat archeologickému pracovišti, pokud možno s uvedením okolností a místa nálezu,
– navštěvovat nejen samotnou památku, ale i místo, kde jsou vystaveny a vysvětleny nálezy z ní.

MICHAL MOCEK, 1. 6. 1999

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/igsvet.asp?r=igsvet&c=990531_174837_cestovani_pch

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Ako pripraviť historické mesto o dušu

Tu změnu nelze přehlédnout. Ne každý si ji připouští a ne každému je milá, ale stala se realitou, s níž je třeba se vyrovnat: poprvé v sedmisetleté existenci středoevropského historického města dochází před našima očima k bezprecedentní změně jeho funkce. Klasické město poskytovalo svým obyvatelům několik základních funkcí – ochranu, prostor k životu a k sociálním kontaktům a možnost směny. Dnes však mají historická sídla (a zejména jejich jádra) pouze jedinou hlavní funkci – a tou je zábava. Od disneylandu se liší jenom tím, že ji nabízejí v méně nápadné a méně prvoplánové podobě a v bytelnějších kulisách.

Šoproň – maďarský Krumlov

Šoproň je nejen nejbohatším, ale i nejromantičtějším městem Maďarska. Nejbohatším díky své poloze na hranicích s Rakouskem a v blízkosti okouzlujícího Neziderského jezera, nejromantičtějším proto, že se mu vyhnula turecká vojska táhnoucí na Vídeň a osmanská nadvláda vůbec.

Karlštejn nám nespadne

Jaromír Kubů, kastelán
I když tvrdí, že je kastelánem “pouze” na druhém největším hradě v Českém království, je na své působení na Karlštejně hrdý: “Byla mi dána mimořádná čest dělat kastelána hradu Karlštejn,” říká Jaromír Kubů. Začínal jako průvodce na hradě Kost, působil v Rožmberku, Českém Šternberku, Březnici a na Sychrově. Víc už putovat po českých památkách nechce. “Karlštejn považuji za vrchol.”

Záchrana akvaduktu v Segovii

Apríl 1976
EI Puente (Most) – tak nazývají Španělé jednu z nejvýznamnějších pamětihodností své země, akvadukt v Segovii, dlouhý 820 m a vysoký až 28 m. Zde člověk pochopí, proč jsou Římané označováni za inženýry antiky. Sto devatenáct zčásti dvoupatrových oblouků, tvořených pouze přesně opracovanými kamennými kvádry, pne se nad předměstskými domky v údolí řeky Clamores.