Čtrnáct metrů široký pozemek (na hraně uliční čáry) se směrem do hloubky parcely zužuje na dvanáct metrů. Výškový rozdíl mezi ulicí a vstupem do domu je cca 12 m při 15-procentním spádu terénu.
Vzhledem k potřebným funkcím, které tu měli nalézt své uplatnění, autor roz- členil dům na dva celky. Oba dva objekty však mají jednotný autorský rukopis a jsou zde použité shodné stavební materiály stejně jako podob- né principy architektonického řešení fasád. Z uličního pohledu je ateliér třípodlažní, směrem do zahrady je usazený tak, že výška střechy jen málo převyšuje terén.

Samotný rodinný dům je situovaný cca 30 m od uliční čáry a na- chází se tak v zadním plánu parcely na jejím vyvýšeném místě s výcho- do-západní orientací a atraktivním pohledem na východní panorama Bratislavy. V této části byl pozemek už tak úzký, že šířka celého domu nepřesahuje 7 metrů. Půdorys domu má jednoduchý obdélníkový tvar s rozměry 7 x 15 m, na kterém se rozvíjí v přísném karteziánském duchu řazení jednotlivých prostorů.

Přízemí je věnované vstupním částem, hospodářskému zázemí a velké bazénové hale. Hlavní část domu je situovaná na prvním poschodí a využívá téměř celý půdorys pro jednu velkou obytnou místnost dělenou na kuchyň, jídelnu, obývací část a pracovnu. O poschodí výš jsou ložnice dětí a rodičů s hygienickým zázemím. Přehledná, čitelná a logická dis- pozice rodinného domu je odpovědí na zvolenou formu objektu, které autor přisoudil jednoznačný primárně kubický krabicový tvar. Použití tohoto elementárního výrazového prostředku odhaluje autorovu snahu o přímočarý a neozdobný výraz. I když u nás je tato forma spíš ojedinělá, v zahraničí patří k osvědčeným principům reprezentujícím soudobé evropské architektonické trendy.
Autorovi se podařilo jednoduchými výrazovými prostředky realizovat příjemný a útulný dům pro bydlení. Způsobuje to však také volba materiálů v jejich “základním” tvaru. Dřevo-sklo-beton a kov se tu uplatňují bez nánosů dodatečného kolorování, zušlechťování anebo jiné zdánlivě estetizující povrchové úpravy. Dominantní je dřevo a sklo. Východní (pohledově významnější) a západní (zahradní) fasáda mají celoskleněnou stěnu členěnou dřevěnými lamelovými prvky. Bočním (severní a jižní) fasádám dominuje horizontální prvek jedlového dřeva a francouzská okna s posuvnými atypickými kovovými slunolamy. V poměru k ostatním plochám je však na domě použito netradičně mnoho skla (cca 140 m2), což vytváří příznivý efekt transparentnosti jednotlivých prostorů. Vynikající prostorový účinek má prosklená východní a západní fasáda v obývacím pokoji. Volně plynoucí lineární prostor na jedné straně “vychází” přímo do zahrady a na straně druhé pokračuje na terasu s atraktivním výhledem na panorama Bratislavy. Tento prostorový koncept maximálně využívá exteriérové spolupůsobení okolí domu, které se přímo podílí na prostorové výtvarnosti interiéru. Zahradní zeleň s vzrostlými stromy a starým ořechem se tak staly přímou součástí architektonického konceptu. Spolu s měnícími se světelnými poměry stejně jako se střídajícími se ročními obdobími se mění i charakter obytného prostoru. Neobvyklá transparentnost archi- tektury tak vytváří nadstavbu v užívání domu a zprostředkovává jeho obyvatelům příznivý kontakt s exteriérem.

Dům na Holubyho je jiný než ostatní na této ulici. Navzdory tomu sem velmi vhodně zapadnul, a to díky své jednoznačné formě, otevře- nosti, optimální velikosti a zvoleným materiálům.

… i když je to vysoko … musí tam být dobře.

Andrea Bacová
(převzato z publikace Nové rodinné domy II vydané nakladatelstvím ARCH)

http://www.archiweb.cz/builds/obytne/orech.htm